Při návrhu a instalaci FVE systémů ale i v technické specifikaci solárních panelů se často setkáte s pojmem zatížení, které se udává v jednotkách Pa (pascaly), což je metrická jednotka tlaku. Mezi dva hlavní typy zátěže, které se testují a často uvádějí v produktových listech u solárních panelů, je zatížení sněhem a větrem – protože panely bývají nejčastěji umístěny na střeše a musí umět odolávat těmto venkovním podmínkám. Zatížení sněhem a větrem jsou důležité faktory, které musí být zohledněny při výběru a instalaci solárních panelů, aby byly schopny odolat náročným podmínkám po celou svou životnost.
Nejběžněji mívají solární panely uvedeny hodnoty 5 400 Pa pro zatížení sněhem a 2 400 Pa pro zatížení větrem. Jeden pascal (Pa) představuje tlak, který vytváří síla jednoho newtonu na metr čtvereční. Na tyto hodnoty jsou pak v laboratorních podmínkách testovány a měly by takovému mechanickému zatížení bez problému odolat.
Zatížení sněhem se měří pomocí zatížení urychlením. Panel je nejprve umístěn do vodorovné polohy a poté se nanese určitý tlak sněhu na vrchol panelu, obvykle výšky 1 m. Tlak se postupně zvyšuje až do bodu, kdy se panel začne posouvat nebo deformovat. Tento bod se pak zaznamená jako maximální zatížení, které panel snese, vyjádřené v Pa.
Zatížení větrem se testuje na podobném principu, ale s jinými parametry. Panel je nejprve umístěn do svislé polohy a následně se simuluje tlak větru na povrch panelu různými směry. Opět se postupně zvyšuje až do bodu, kdy se panel začne posouvat nebo deformovat. Maximální zatížení větrem je pak opět zaznamenáno v Pa. Proces testování zatížení v Pa musí být prováděn podle určitých standardů a normativů, aby byly výsledky správné a mezi sebou jednoduše porovnatelné.




