Od srpna 2024 mohou čeští spotřebitelé legálně sdílet elektřinu mezi domácnostmi, bytovými strukturami i regiony. K 30. dubnu 2025 bylo tímto způsobem „nasdíleno“ již 10,9 GWh elektřiny – což by vystačilo na pohon zhruba 3 300 elektromobilů za rok. Jen za duben se objem sdílené energie zvýšil o více než 150 % oproti březnu a dosáhl hodnoty 4 676 MWh. Přibližně o měsíc později, ke konci května 2025, už evidovalo EDC téměř 23 000 aktivních registrací.

Do systému sdílení bylo ke konci dubna podle EDC zapojeno 11 096 výrobních EANů (EANd) a 15 549 spotřebních EANů(EANo). Sdílení elektřiny aktuálně využívá 11 112 aktivních zákazníků, 543 bytových domů a 24 energetických společenství. Do června 2025 navíc Energetický regulační úřad eviduje už několik desítek dalších připravených komunit, které čekají na spuštění. Růst tak bude pravděpodobně pokračovat ještě dynamičtěji.

Režimy sdílení – aktivní zákazník, bytový dům, energetické společenství

V současné době je sdílení elektřiny možné prostřednictvím těchto tří základních režimů:

• Aktivní zákazník – fyzická osoba nebo firma si může posílat vlastní elektřinu mezi dvěma místy (například z chaty do bytu).
• Bytový dům – umožňuje rozdělovat výrobu z FVE na střeše mezi jednotlivé byty.
• Energetické společenství – právnická osoba, která může sdílet elektřinu mezi členy napříč regiony.

Sdílení energie jako budoucnost decentralizované energetiky

Sdílení elektřiny přestává být výsadou technologických nadšenců – a stává se běžnou součástí české energetiky. Rychlý nárůst registrací i objemů potvrzuje, že systém funguje a že lidé mají o energetickou soběstačnost skutečný zájem. Očekávané legislativní změny, jako je Lex OZE III, rozšíření akumulace nebo zrušení limitů pro energetická společenství, mohou v příštích letech přinést ještě širší možnosti využití. Sdílení tak může sehrát klíčovou roli v přechodu k decentralizované a dostupné energetice.

Jak systém sdílení vzniknul a vyvíjel se v čase?

První krok k možnosti sdílet elektřinu v Česku přišel v roce 2023, kdy Energetický regulační úřad novelizoval vyhlášku č. 408/2015 Sb. Tato změna umožnila tzv. vnitřní sdílení v rámci bytových domů – tedy mezi jednotkami připojenými za jedním hlavním jističem.

Do konce téhož roku vzniklo podle distributorů pouhých 42 projektů, z většiny v síti ČEZ Distribuce.

Skutečný zlom přinesla až novela energetického zákona známá jako Lex OZE II, která vstoupila v platnost v roce 2024. Ta zavedla právní rámec pro sdílení mezi různými odběrnými místy napříč distribuční sítí a stanovila roli Elektroenergetického datového centra (EDC) – entity, která systém spravuje. EDC bylo spuštěno 1. srpna 2024 a zajišťuje registrace, výměnu měřicích dat i přidělování sdílené elektřiny podle alokačních klíčů.

Sdílení funguje výhradně v reálném čase. Všichni účastníci musí být vybaveni chytrými elektroměry s měřením v 15minutových intervalech. Elektřina není ukládána ani „přeposílána“ zpětně – vše je zúčtováno virtuálně přes informační systém EDC.

Statistika prvního půlroku sdílení v Česku

Obchodníci a obce: podpora i změna přístupu

Zpočátku se část dodavatelů stavěla ke sdílení rezervovaně – někteří uvažovali o penalizaci. Nakonec však většina velkých hráčů – jako ČEZ Prodej, E.ON Energie nebo PRE – přijala model sdílení bez sankcí. ČEZ se navíc veřejně zavázal, že sdílející zákazníci nebudou penalizováni ani při aktivní smlouvě s výkupem přetoků.

Značný potenciál mají i obce a města, které postupně zakládají energetická společenství. Například Brumovice na Břeclavsku již sdílí elektřinu mezi obecními budovami a domácnostmi. Jablonec nad Nisou připravuje sdílení elektřiny z městských FVE prostřednictvím vlastní energetické společnosti.

Co bude dál: Lex OZE III a zrušení omezení pro společenství

Sdílení zatím běží v tzv. přechodném režimu. Omezení pro max. 1000 členů a působnost na 3 ORP by měla být zrušena k 1. 7. 2026. V přípravě je i legislativní balík Lex OZE III, který má umožnit integraci akumulace, agregace flexibility a účast společenství na trhu s regulační energií.

Tedy zapojení bateriových úložišť jako samostatných prvků, které mohou energii nejen ukládat, ale také cíleně dodávat zpět do sítě (= integrace akumulace). Dále má legalizovat a definovat podmínky pro tzv. agregaci flexibility, což znamená, že více malých výrobců a spotřebitelů (například domácností, obcí nebo škol) se bude moci spojit do jednoho celku a nabídnout svou schopnost upravit výrobu nebo spotřebu elektřiny podle aktuální potřeby sítě – a za tuto službu získat finanční odměnu. Třetím pilířem chystané úpravy je umožnit účast energetických společenství na trhu s regulační energií, což jim umožní aktivně pomáhat stabilizovat síť a zároveň si vytvořit nový příjmový model nad rámec prostého sdílení elektřiny.

Podle aktuálních trendů lze očekávat další růst registrací, přechod na dynamické alokační klíče a propojení sdílení s bateriovými systémy i lokálními energetickými trhy.

Sdílení elektřiny již přestává být výsadou technologických nadšenců – a stává se součástí běžného energetického chování domácností i firem. Rostoucí objemy a tisíce nových registrací potvrzují, že lidé mají o energetickou soběstačnost a spravedlivé využívání obnovitelných zdrojů reálný zájem. Nadcházející legislativní změny (Lex OZE III), plánovaná integrace akumulace a pružnější alokační klíče mohou celý systém ještě více otevřít. Sdílení se tak postupně stává jedním z klíčových nástrojů pro moderní, decentralizovanou a udržitelnou elektroenergetiku.

Nedostatečně nastavená tarifní struktura a podpora distribuce

Jedním z hlavních limitů rozvoje komunitní energetiky v roce 2025 zůstává způsob účtování distribuce sdílené elektřiny. Aktuální tarifní struktura nereflektuje fyzickou realitu přenosu energie na lokální úrovni. Sdílení elektřiny například v rámci jedné obce nebo čtvrti zatěžuje distribuční síť minimálně, avšak poplatky za distribuci neodrážejí tuto úsporu. Chybí tak tzv. lokální sleva na distribuci, která by zohlednila kratší vzdálenost mezi výrobcem a spotřebitelem a motivovala k decentralizované spotřebě. Inspirací je model používaný v Rakousku, kde jsou distribuční poplatky odstupňovány podle vzdálenosti mezi výrobou a spotřebou.

Změna tarifní struktury je v gesci budoucí vlády a očekává se zavedení několika tarifních pásem, která by výše poplatků přizpůsobila právě blízkosti dodávky. Tento krok by nejen zvýhodnil lokální sdílení energie, ale zároveň by přispěl ke stabilizaci celé sítě a snížil tlak na její centrální části.

Zpoždění programu KOMUNERG

Ačkoli byl schválen program KOMUNERG v rámci Modernizačního fondu, určený k podpoře komunitní energetiky, v polovině roku 2025 stále nebyla spuštěna první výzva. Finanční prostředky sice existují – přiděleno je zhruba 10 až 11 miliard korun (cca 2,8 % alokace Modernizačního fondu) – ale zatím nebyl nastaven systém, jakým si o ně mohou energetická společenství žádat. Chybí metodika, formuláře i digitální rozhraní pro podání žádostí. Termín spuštění prvních výzev byl stanoven až na podzim 2025. Do té doby komunity nemohou čerpat prostředky například na zakládání spolků, odborné poradenství, právní analýzy nebo přípravu dokumentace – tedy kroky, které jsou zásadní pro vznik každého energetického společenství.

Nedostatečný ekonomický přínos u fotovoltaiky bez distribuční úlevy

Praktická úspora pro zapojené domácnosti se liší podle použitých zdrojů. U běžných projektů založených výhradně na fotovoltaice je roční úspora často pouze v řádech několika stovek korun. Bez tarifní úlevy na distribuci tak zůstává ekonomický přínos sdílení omezený. Výrazně vyšších úspor by bylo dosaženo při zapojení dalších zdrojů, jako jsou větrné nebo vodní elektrárny, kde může sdílení snížit cenu elektřiny i o desítky procent.

Nedostatečná měřítka a síťová struktura

V České republice zatím nevznikla komunitní energetická společenství většího rozsahu, jaká známe ze západní Evropy. Příkladem může být belgický model, kde jedno družstvo sdružuje desítky tisíc členů a provozuje vlastní solární, větrné i vodní zdroje. Tuzemská společenství jsou malá, často s několika málo účastníky, což omezuje možnosti optimalizace výroby a spotřeby i vyjednávací pozici vůči distributorům a trhu. Masivnější rozšíření komunitní energetiky tak naráží i na absenci osvědčených modelů a organizační infrastruktury pro větší celky.

Nejčastější omyly o sdílení elektřiny

Přestože sdílení elektřiny zaznamenává prudký nárůst, část veřejnosti stále věří zažitým omylům, které jejich zapojení zbytečně brzdí.

Podle průzkumu společnosti E.ON sice pojem sdílení zná více než 60 % respondentů, ale více než třetina z nich (36,5 %) se mylně domnívá, že si mohou „uschovat“ přebytečnou elektřinu na pozdější využití jinde.

Základní technické a právní podmínky dnes umožňují téměř každému aktivnímu spotřebiteli nebo výrobci elektřiny podílet se na sdílení. Mentální bariéry ale přetrvávají – i proto je důležité mluvit nejen o číslech, ale i o tom, jak sdílení doopravdy funguje.

Podívejme se na ty nejčastější – a co je potřeba vědět:

Mýtus č.1: Sdílet energii mohou jen majitelé fotovoltaik
Neplatí. Do systému se mohou zapojit i ti, kdo žádnou elektřinu nevyrábějí – tzv. čistě spotřební místa. Takoví účastníci jsou běžnou součástí všech režimů – ať už jde o aktivního zákazníka, bytový dům nebo energetické společenství. Stačí mít chytrý elektroměr a registraci u EDC.

Mýtus č.2: Sdílenou elektřinu lze „uschovat“ na později
Tato představa je mylná. Sdílení funguje v reálném čase a je založeno na čtvrthodinovém měření. To znamená, že elektřina musí být spotřebována v okamžiku, kdy je vyrobena. Není ji možné „přenášet“ do dalšího dne nebo ji ukládat do sítě jako v baterii. O to důležitější je vhodné nastavení spotřeby a členství ve skupině, která využívá elektřinu v době výroby.

Mýtus č.3: Sdílená elektřina se opravdu fyzicky přenáší mezi místy
Technicky vzato, elektřina proudí v síti podle fyzikálních zákonů – a nikoliv podle smluv. Sdílení je administrativní a účetní proces: výroba proběhne na jednom místě, spotřeba na jiném, ale v systému se obě hodnoty „spárují“ prostřednictvím EDC a alokačního klíče.

Mýtus č.4: Za sdílení elektřiny se vždy platí
Ne nutně. Sdílení může být bezúplatné – například mezi vlastními nemovitostmi nebo v rámci rodiny. V některých případech se ale účastníci domluví na poplatku za spotřebovanou elektřinu, případně na sdílení nákladů. Smluvní nastavení je plně v kompetenci členů skupiny.

Mýtus č.5: Přebytečná vyrobená elektřina se automaticky spotřebuje
Ne vždy. Pokud ji nikdo v rámci sdílení neodebere, přetéká do sítě a je vykoupena za podmínek sjednaných s obchodníkem. Aby se maximalizoval přínos sdílení, je důležité správně vybrat partnery, kteří budou elektřinu spotřebovávat právě v době její výroby – např. přes den při slunečním svitu.

Mýtus č.6: Zapojení do sdílení je složité a drahé
Technické a administrativní kroky jsou dnes výrazně jednodušší než dříve. Výměnu elektroměru zajišťuje distributor zdarma, registrace probíhá elektronicky a většina dodavatelů sdílení podporuje. Celý proces lze dokončit v horizontu 2–3 týdnů.

Mýtus č.7: Velcí dodavatelé sdílení blokují
Dnes už to většinou neplatí. Zatímco na začátku roku 2024 některé firmy váhaly, aktuálně klíčoví hráči (např. ČEZ Prodej, E.ON, PRE) sdílení aktivně podporují, nevymáhají pokuty za přetoky, upravují smluvní podmínky a zapojují se do pilotních projektů.

Mýtus č.8: Energetická společenství jsou jen pro obce
Nikoliv. Energetické společenství může založit jakákoli právnická osoba – včetně spolků, firem nebo iniciativy několika domácností. Omezení platí zatím jen pro počet členů (max. 1000) a působnost (do 3 obcí s rozšířenou působností), což se má v roce 2026 také změnit.