Zkratka RfG (Requirements for Generators) představuje evropské nařízení, které stanovuje technické požadavky na připojování a provoz výroben elektřiny k elektrizační soustavě.

Je součástí tzv. síťových kodexů (Network Codes), vydaných Evropskou komisí, a v praxi definuje, jak mají být výrobní zdroje (např. fotovoltaické elektrárny, větrné turbíny, kogenerační jednotky apod.) schopny spolupracovat s distribuční a přenosovou sítí v různých provozních stavech.

V České republice je toto nařízení implementováno prostřednictvím pravidel provozování distribuční soustavy (PPDS) a souvisejících technických podmínek připojení, které vydávají distributoři (ČEZ Distribuce, EG.D, PREdistribuce).

RfG (Requirements for Generators) – proč vzniklo toto nařízení?

RfG stanovuje přesné technické požadavky, které musí výrobny splnit, aby mohly být připojeny k síti. Mezi tyto podmínky patří například schopnost střídače zůstat v provozu i při krátkodobých výkyvech napětí (tzv. LVRT/HVRT), regulace účiníku nebo možnost dálkového omezení výkonu distributorem.

Kategorie výroben podle výkonu Nařízení RfG (EU) 2016/631 rozděluje zdroje do čtyř kategorií podle jejich jmenovitého výkonu a napěťové hladiny připojení.

Rozsahy těchto kategorií se v jednotlivých státech EU mírně liší, protože je stanovují národní regulační úřady. V České republice je definoval Energetický regulační úřad (ERÚ) ve spolupráci s provozovateli distribučních soustav.

• Typ A – malé zdroje (např. běžné domácí fotovoltaiky – do 800 V a výkonu do 1 MW). Do této kategorie spadá drtivá většina domácích a menších firemních fotovoltaik. Požadavky jsou zde jednodušší, většina funkcí (např. regulace výkonu nebo účiníku) bývá zajištěna automaticky přímo ve střídači.
• Typ B – výrobny s výkonem nad 1 MW do 5 MW, zpravidla připojené na vn napětí. U těchto zdrojů už se vyžaduje pokročilejší řízení výkonu, schopnost komunikace s distributorem a doložení zkoušek chování při poruchách v síti (Fault Ride Through).
• Typ C – zdroje s výkonem nad 5 MW do 30 MW, často připojené na vysoké napětí (VN). Tyto výrobny už musí být schopné aktivní podpory sítě – např. řízení jalového výkonu, frekvenční podpory a koordinace s provozovatelem distribuční či přenosové soustavy.
• Typ D – největší zdroje s výkonem nad 30 MW, připojené přímo na přenosovou soustavu (VN/VVN). Tyto elektrárny musí splňovat nejpřísnější technické požadavky, včetně pokročilého řízení výkonu, komunikace s dispečinkem přenosové soustavy a poskytování podpůrných služeb (např. FCR, aFRR).

V praxi to znamená, že moderní fotovoltaické elektrárny už nejsou jen „samostatné ostrůvky“, ale aktivní prvky elektrizační soustavy.

Nařízení RfG tak není jen dalším dokumentem do šanonu. Je to krok k tomu, aby evropská síť zůstala stabilní i v době, kdy energii vyrábíme doslova „na každé střeše“.

Učí novou generaci elektráren (a také distribuční síť) vzájemně mezi sebou spolupracovat – a ne si navzájem překážet.

V budoucnosti, kdy bude elektřina proudit nejen z elektráren, ale i z domů, aut a bateriových úložišť, budou podobné předpisy klíčové. RfG tak není omezením, ale pojistkou, že energetika zůstane bezpečná, i když se z ní stává živý organismus složený z tisíců zdrojů, které dýchají společně.