Investice do dekarbonizace se stává stále aktuálnějším tématem, zejména v kontextu rostoucího zájmu o udržitelný rozvoj a ochranu životního prostředí. Dekarbonizace, tedy snížení emisí oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů, představuje klíčový krok v boji proti klimatickým změnám. Firmy a investoři, kteří se rozhodnou podporovat dekarbonizační strategie, nejenže přispívají k ochraně planety, ale také se připravují na budoucnost, kde bude zelená energie a udržitelné postupy nepostradatelné. Investice do dekarbonizace mohou navíc přinést dlouhodobé finanční výnosy a zvýšit odolnost podnikatelů a firem vůči možným budoucím změnám v komerčním prostředí (regulace zatěžující více méně ekologické firmy vypouštějící do ovzduší více emisí, omezení, zákazy, zdražení vstupů a energií apod.).

Co je to dekarbonizace?

Dekarbonizace je proces, jehož cílem je snížit emise skleníkových plynů vznikajících při různých činnostech, jako je výroba v továrnách, provoz budov nebo doprava, na co nejnižší možnou úroveň. Ideálním výsledkem dekarbonizace je dosažení stavu, kdy se produkce emisí blíží nule, což se často označuje jako dosažení klimatické neutrality nebo stavu “net zero”.

Při snaze o dekarbonizaci, která zahrnuje měření uhlíkové stopy a vytváření strategie ke snižování emisí, se rozlišují tři hlavní kategorie emisí. Tyto kategorie pokrývají emise přímo kontrolované danou firmou nebo organizací, emise spojené s nakoupenou energií a emise, které vznikají v rámci širšího dodavatelského řetězce, ale nejsou přímo pod kontrolou dané společnosti. Každá z těchto kategorií vyžaduje odlišný přístup a opatření, aby bylo možné dosáhnout co největšího snížení celkové uhlíkové stopy.

• Přímé emise (Scope 1) – představují emise skleníkových plynů, které vznikají přímo v rámci činností firmy nebo organizace a jsou pod její přímou kontrolou. Tyto emise jsou považovány za nejvíce ovlivnitelné, protože jejich zdroje se nacházejí přímo v provozu společnosti. Pojem Scope 1 pochází z metodiky GHG Protocol, která je globálním standardem pro měření a řízení emisí skleníkových plynů.
• Nepřímé emise z nakoupené energie (Scope 2) – tyto emise vznikají při výrobě energie (např. elektřiny, tepla, páry), kterou firma či organizace nakupuje a spotřebovává. Přestože jsou tyto emise produkovány mimo firmu, jejich množství je přímo závislé na energetické spotřebě organizace.
• Další nepřímé emise (Scope 3) – tato kategorie zahrnuje všechny ostatní emise, které nejsou přímo pod kontrolou firmy, ale vznikají v širším dodavatelském řetězci. Patří sem například emise spojené s výrobou surovin, logistikou, využíváním produktů zákazníky nebo zpracováním odpadu.

Přímé emise (Scope 1)

Přímé emise (Scope 1) jsou zásadní složkou celkové uhlíkové stopy organizace, a proto je jejich sledování klíčové pro každou firmu, která usiluje o udržitelnost a snižování svého ekologického dopadu. Tyto emise zahrnují všechny skleníkové plyny, které jsou přímo produkovány činnostmi dané organizace. Patří sem zejména emise vznikající při spalování fosilních paliv v kotlích, vozidlech, generátorech, výrobních zařízeních a během technologických procesů, ale také emise z úniků chladiv nebo jiných průmyslových plynů.

S ohledem na rostoucí regulace v oblasti ochrany klimatu je navíc stále důležitější pro firmy sledovat a řídit své přímé emise. Zvyšující se ceny uhlíku, povinné reportování emisí a rostoucí tlak od investorů i zákazníků nutí organizace k aktivnímu přístupu ke snižování svých Scope 1 emisí. Efektivní řízení těchto emisí nejenže pomáhá snižovat riziko regulací a finančních postihů, ale také posiluje reputaci firmy jako odpovědné a udržitelné organizace.

Významný finanční nástroj, který může ovlivnit náklady spojené s emisemi, představují emisní povolenky. S rostoucí cenou povolenek se firmy stále více zaměřují na snižování svých emisí, a to nejen kvůli přímým nákladům, ale také kvůli riziku reputačního poškození, pokud by byly vnímány jako neudržitelné. Efektivní řízení emisí, včetně těch spadajících do Scope 1, Scope 2 a Scope 3, může firmám pomoci snížit svou závislost na povolenkách a zvýšit svou konkurenceschopnost na trhu, kde je stále větší důraz kladen na udržitelnost a nízkou uhlíkovou stopu. Povolenky tak hrají klíčovou roli v širší strategii firem zaměřené na dekarbonizaci, což je zásadní pro dosažení klimatických cílů a přechod na nízkouhlíkovou ekonomiku.

Zdroje přímých emisí (Scope 1)

• Spalování fosilních paliv  – tato kategorie zahrnuje veškeré emise vznikající přímo při spalování fosilních paliv, jako je uhlí, zemní plyn, ropa a jejich deriváty. Spalování může probíhat v kotlích, pecích, generátorech nebo v jakémkoliv jiném zařízení, které společnost využívá pro výrobu tepla, elektřiny nebo v průmyslových procesech.Příklad: Emise CO₂ a NOₓ vznikající při vytápění budov, provozu výrobních zařízení nebo při využívání záložních generátorů.
• Emise z firemních vozidel – tato kategorie zahrnuje emise z firemních vozidel, která jsou přímo vlastněna nebo kontrolována organizací. To zahrnuje jak osobní, tak nákladní automobily, stejně jako speciální vozidla používaná v průmyslu nebo stavebnictví.Příklad: Emise CO₂, NOₓ, a dalších látek vznikajících při spalování paliva (benzín, nafta) ve firemních autech, kamionech nebo stavebních strojích.
• Procesní emise – tato kategorie se vztahuje na emise, které vznikají přímo v průběhu výrobních nebo technologických procesů, kde dochází k chemickým reakcím. Tyto procesy mohou zahrnovat výrobu cementu, oceli, chemikálií, hliníku nebo jiných materiálů.Příklady: Emise CO₂ z kalcinace vápence při výrobě cementu nebo emise PFC (perfluorovaných uhlovodíků) při výrobě hliníku.
• Úniky chladiv a dalších plynů – některé emise vznikají únikem chladiv, které jsou používány v klimatizačních a chladicích zařízeních. Tyto úniky se mohou stát z důvodu nehod, nesprávné údržby nebo opotřebení zařízení.Příklady: Emise HFC (hydrofluorovaných uhlovodíků) z úniku chladiv z klimatizačních jednotek nebo lednic.

Důležitost kontroly přímých emisí

Kontrola a snižování přímých emisí je klíčové pro jakoukoliv společnost, která se snaží o udržitelný rozvoj a snížení svého ekologického dopadu. Jelikož jsou přímé emise přímo pod kontrolou organizace, existuje značný potenciál pro jejich řízení a snižování, například prostřednictvím:

• Zvýšení energetické účinnosti – implementace technologií a postupů, které umožní snížit spotřebu energie a tím i emise spojené se spalováním fosilních paliv.
• Přechod na obnovitelné zdroje energie – náhrada fosilních paliv obnovitelnými zdroji, jako je solární nebo větrná energie, čímž se eliminují emise CO₂ a dalších skleníkových plynů.
• Elektromobilita – náhrada vozidel s vnitřním spalovacím motorem za elektrická vozidla může výrazně snížit emise z firemní flotily.
• Prevence úniků – zavedení pravidelné údržby a monitorování zařízení, aby se minimalizovaly úniky chladiv a dalších skleníkových plynů.

Nepřímé emise z nakoupené energie (Scope 2)

Tyto emise zahrnují zejména elektřinu, páru, teplo a chlad, které jsou produkovány externími poskytovateli a následně spotřebovány v rámci provozu firmy. Přestože jsou tyto emise generovány mimo hranice organizace, jejich velikost je přímo závislá na energetické spotřebě společnosti.

Nepřímé emise Scope 2 jsou tak označeny právě proto, že vznikají v rámci dodavatelského řetězce, mimo přímou kontrolu organizace, ale přímo souvisí s její činností. Z tohoto důvodu jsou často zahrnovány do povinného reportování emisí, protože poskytují klíčové informace o environmentální náročnosti energetických zdrojů, které organizace využívá.

Přestože organizace nemá přímou kontrolu nad výrobou této energie, může výrazně ovlivnit množství emisí tím, jakou energii a z jakých zdrojů nakupuje. Tím, že se rozhodne pro energii z obnovitelných zdrojů nebo investuje do energetické účinnosti, může organizace snížit své Scope 2 emise a přispět k celkovému snižování emisí na globální úrovni.

Emise Scope 2 mají také významné finanční a strategické dopady. Vzhledem k tomu, že ceny energie a emisní náklady se mohou zvyšovat v závislosti na regulacích a globálních trendech, snižování energetické spotřeby a přechod na čistší zdroje energie může firmám nejen snížit emisní profil, ale také přinést dlouhodobé finanční úspory. To zahrnuje například nižší provozní náklady díky vyšší energetické účinnosti, snížení rizik spojených s budoucími regulacemi a posílení reputace mezi zákazníky a investory, kteří stále více preferují udržitelné a ekologicky odpovědné společnosti.

Sledování a snižování emisí Scope 2 je nezbytné nejen pro dosažení firemních cílů v oblasti snižování emisí, ale také pro dosažení globálních cílů v oblasti klimatu. Jak společnosti postupně přecházejí na obnovitelné zdroje energie a zvyšují energetickou účinnost, přispívají ke globálnímu úsilí o snížení emisí skleníkových plynů a zmírnění změn klimatu.

Hlavní zdroje nepřímých emisí (Scope 2)

• Elektrická energie – elektrická energie je nejčastějším zdrojem nepřímých emisí Scope 2. Většina elektřiny na světě je stále vyráběna spalováním fosilních paliv, jako je uhlí, ropa a zemní plyn, což vede k uvolňování značného množství oxidu uhličitého (CO₂) a dalších skleníkových plynů do atmosféry. Organizace, které nakupují elektřinu z národních nebo regionálních sítí, kde dominují fosilní paliva, nesou odpovědnost za emise spojené s výrobou této energie. Na druhé straně, pokud organizace nakupuje elektřinu z obnovitelných zdrojů, jako je solární nebo větrná energie, její Scope 2 emise mohou být výrazně nižší nebo dokonce nulové.
• Teplo – dalším významným zdrojem nepřímých emisí Scope 2 je teplo, které organizace nakupují pro vytápění nebo průmyslové procesy. Teplo může být produkováno v centralizovaných systémech, jako jsou teplárny, které často spalují fosilní paliva, což opět vede k produkci skleníkových plynů. Tyto emise jsou zahrnuty do Scope 2, protože organizace přímo spotřebovává výslednou energii, i když její výroba probíhá mimo její provoz.
• Pára – pára se často využívá v průmyslových procesech a také jako prostředek pro vytápění. Vytváření páry pro průmyslové účely často zahrnuje spalování fosilních paliv v kotlích a generátorech, což způsobuje nepřímé emise skleníkových plynů. Organizace, které nakupují páru od externích dodavatelů, musí zahrnovat emise spojené s její výrobou do svého Scope 2.
• Chlad – chlad je energie, která je využívána především v klimatizačních a chladicích systémech, což je běžné v sektorech jako je maloobchod, potravinářství, farmaceutický průmysl a další odvětví závislá na regulaci teploty. Chlad může být generován centrálně a distribuován do různých budov nebo závodů, přičemž jeho výroba často zahrnuje vysokou spotřebu elektrické energie, což zvyšuje nepřímé emise Scope 2.

Další nepřímé emise (Scope 3)

Další nepřímé emise (Scope 3) představují nejkomplexnější a často nejrozsáhlejší část celkových emisí skleníkových plynů, které organizace produkuje. Na rozdíl od přímých emisí (Scope 1) a nepřímých emisí z nakoupené energie (Scope 2) nejsou Scope 3 emise pod přímou kontrolou firmy. Místo toho vznikají v rámci širšího dodavatelského řetězce, zahrnujícího jak dodavatele, tak zákazníky. Scope 3 emise zahrnují veškeré ostatní emise, které nejsou zahrnuty do Scope 1 a Scope 2, a pokrývají širokou škálu aktivit spojených s životním cyklem produktů a služeb, které firma vyrábí nebo poskytuje.

Tyto emise mohou vznikat v několika fázích.

Hlavní zdroje nepřímých emisí (Scope 3)

1. Výroba surovin – Scope 3 emise často zahrnují emise spojené s výrobou surovin, které firma nakupuje od svých dodavatelů. To zahrnuje emise vznikající při těžbě, zpracování a přepravě surovin, jako je například výroba oceli, plastů, papíru a dalších materiálů. Tyto emise jsou obvykle značné, zejména pokud se jedná o energeticky náročné průmyslové procesy.
2. Logistika a přeprava – logistika, která zahrnuje přepravu surovin, dílů a hotových výrobků, je dalším významným zdrojem Scope 3 emisí. To zahrnuje emise z nákladní dopravy, letecké dopravy, lodní dopravy a dalšího přepravního prostředí, které jsou nutné pro přemístění produktů v rámci dodavatelského řetězce. Tyto emise jsou často ovlivněny vzdáleností, typem dopravy a efektivitou přepravních prostředků.
3. Využívání produktů zákazníky – další klíčovou složkou Scope 3 emisí jsou emise, které vznikají během používání produktů nebo služeb zákazníky. Například automobilový průmysl musí zohlednit emise vznikající při spalování paliva ve vozidlech, která prodává, nebo technologické firmy musí zohlednit spotřebu energie zařízení, která vyrábějí. Tyto emise mohou být velmi významné, zejména u produktů s dlouhou životností a vysokou spotřebou energie.
4. Zpracování/recyklace odpadu – emise spojené se zpracováním odpadu, který vzniká během výroby, používání nebo likvidace produktů, také spadají do Scope 3. To může zahrnovat emise z procesů recyklace, spalování odpadu nebo jeho skládkování. Zpracování odpadu je často přehlíženým, ale důležitým zdrojem emisí, který může výrazně ovlivnit celkovou uhlíkovou stopu produktu.

Řízení a snižování Scope 3 emisí je mimořádně složité, protože vyžaduje spolupráci s širokou škálou externích partnerů a často zahrnuje mnoho různých fází dodavatelského řetězce. Firmy musí nejprve identifikovat všechny relevantní zdroje emisí, což může být náročné, vzhledem k tomu, že některé emise jsou vzdálené nebo obtížně kvantifikovatelné. Poté je nezbytné implementovat strategie ke snižování těchto emisí, což může zahrnovat vše od změny dodavatelů a výběru udržitelnějších materiálů až po spolupráci se zákazníky na optimalizaci používání produktů a zlepšení recyklačních procesů.

Scope 3 emise často tvoří většinu celkových emisí firmy, a proto jejich efektivní řízení může mít zásadní dopad na dosažení klimatických cílů. Přestože jsou Scope 3 emise méně přístupné přímému řízení než Scope 1 a Scope 2, firmy, které se rozhodnou tuto výzvu přijmout, mohou dosáhnout významného snížení svého celkového uhlíkového dopadu. Navíc stále více investorů, regulačních orgánů a zákazníků požaduje transparentnost v oblasti Scope 3 emisí, což znamená, že firmy, které tyto emise aktivně řídí a snižují, mohou získat konkurenční výhodu a posílit svou reputaci v oblasti udržitelnosti.

Jaké výhody přináší dekarbonizace?

• Úspory nákladů a energie – inovace a modernizace provozu vám umožní nejen snížit emise a minimalizovat dopady na životní prostředí, ale také výrazně sníží vaše provozní náklady a spotřebu energie.
• Zvýšení energetické nezávislosti –  dekarbonizace vás také ochrání před nečekanými výkyvy cen energie, problémy v dodavatelském řetězci nebo případnými výpadky elektřiny.
• Posílení vaší pozice na trhu – nižší energetické náklady vám umožní nabídnout konkurenceschopnější ceny vašich produktů a služeb, čímž zvýšíte jejich atraktivitu pro zákazníky.
• Plnění očekávání zákazníků – zákazníci stále více preferují značky a produkty, které snižují svou uhlíkovou stopu. Někteří dokonce požadují, aby jejich dodavatelé aktivně pracovali na snižování emisí. Splnění těchto očekávání posílí vaši pozici na trhu.
• Lepší podmínky pro financování – firmy, které investují do udržitelných projektů, získávají výhodnější podmínky financování od bank. Naopak, pojišťovny mohou zvyšovat ceny pojištění pro činnosti, které nejsou v souladu s udržitelností.
• Soulad s regulačními požadavky – celosvětové závazky ke klimatické neutralitě do roku 2050 a povinnost zveřejňování nefinančních informací (CSRD) tlačí firmy k transparentnosti ohledně jejich uhlíkové stopy. Dekarbonizace vám pomůže splnit tyto požadavky a zůstat v souladu s legislativou.