Obchodník s elektřinou je licencovaný subjekt, který nakupuje a prodává elektrickou energii. Obvykle nevyrábí elektřinu a není ani technickým správcem distribuční sítě – jeho hlavní úlohou je obchodní zprostředkování. V praxi však může jeden podnik vykonávat více těchto rolí současně.

Typickým případem je skupina ČEZ, která zároveň vlastní výrobní zdroje, obchoduje s elektřinou a prostřednictvím svých dceřiných společností zajišťuje i distribuci. Každá z těchto činností má ale vlastní právní odpovědnost a podléhá samostatné licenci od Energetického regulačního úřadu (ERÚ).

Obchodník s elektřinou stojí v rámci liberalizovaného trhu mezi výrobci, burzami a koncovými zákazníky – domácnostmi, firmami nebo veřejnou správou. Elektřinu může nakupovat od výrobců, prostřednictvím aukcí, dlouhodobých kontraktů nebo na burze (např. PXE). Následně ji prodává zákazníkům, jiným obchodníkům nebo subjektům s odpovědností za spotřebu.

Zákazník si svého obchodníka vybírá sám.

Tato volba ovlivňuje nejen cenu dodané elektřiny, ale také způsob fakturace, zákaznické služby nebo přístup k moderním funkcím jako jsou spotové tarify, online správa nebo výkup přebytků z fotovoltaiky a podmínky za nepovolené přetoky do sítě apod.

Obchodník je pro zákazníka zároveň hlavním kontaktním partnerem – vystavuje faktury, spravuje smlouvu, řeší reklamace i technické změny odběru. Ačkoliv elektřinu fyzicky dopravuje distribuční síť, obchodník určuje obchodní podmínky celé služby.

Důležitou součástí trhu je také tzv. odpovědnost za odchylku.

Ta nastává ve chvíli, kdy zákazník nebo výrobce spotřebuje či vyrobí jiné množství elektřiny, než jaké bylo plánováno. Tento plán – takzvaná diagramová předpověď – není sestavován koncovým zákazníkem, ale obchodníkem nebo subjektem zúčtování, a to typicky den předem (tzv. D-1) na základě historických dat, smluv a očekávaného chování zákazníků. Plány se zadávají do systému operátora trhu s elektřinou (OTE).

Například: pokud obchodník předpokládá, že v sobotu dopoledne jeho zákazníci dodají do sítě 5 MWh z fotovoltaických elektráren, a ve skutečnosti kvůli zatažené obloze dodají jen 2 MWh, vzniká třímegawatthodinová odchylka. Jelikož přenosová soustava musí být v každém okamžiku vyvážená, je nutné tento rozdíl operativně dorovnat – například nákupem chybějící elektřiny ze záložních zdrojů. Odpovědnost za náklady a zajištění tohoto vyrovnání nese subjekt zúčtování.

Někteří obchodníci tuto roli vykonávají sami, protože jim to umožňuje přímý přístup k provozním datům a nástrojům pro řízení portfolia – například při práci s flexibilitou spotřeby (řízení odběrů v reálném čase) nebo při optimalizaci nákupu elektřiny. Jiní obchodníci tuto odpovědnost smluvně přenášejí na jiné, specializované subjekty – což je časté u menších firem bez vlastních technických a analytických kapacit.

Moderní obchodníci dnes nabízejí víc než jen dodávku elektřiny. Patří sem například výkup přebytků z domácích FVE, poradenství k úsporám, přístup k tarifům navázaným na burzovní ceny nebo možnost zapojení do komunitní energetiky. Čím více se energetika decentralizuje, tím důležitější roli obchodníci hrají.

Obchodník s elektřinou tedy není jen prostředníkem.

Je to klíčový hráč, který formuje zkušenost zákazníka s energií – od ceny až po to, zda může aktivně ovlivnit, odkud a za kolik elektřina přichází. V době turbulence na trhu a rostoucího významu obnovitelných zdrojů je výběr správného obchodníka strategickým rozhodnutím.