Ačkoliv éra velkých solárních parků již ustoupila menším domácím a firemním instalacím, fotovoltaika jako celé odvětví je stále na vzestupu. S rostoucím počtem solárních systémů však přichází i závažný problém – likvidace vysloužilých baterií, která bude stát více než miliardu korun. Vláda nedávno rozhodla, že tyto náklady ponesou dodavatelé.

Nedávno schválená novela zákona o výrobcích s ukončenou životností přináší zásadní změnu.

Novela zákona v oblasti baterií kromě adaptace evropského nařízení do české legislativy podrobněji upravuje zejména problematiku průmyslových baterií (jedná se především o bateriová úložiště). Navrhována jsou opatření umožňující řešit tzv. free-riding, kdy za zpracování odpadu hradí náklady někdo jiný než ten, kdo by za daný výrobek měl být odpovědný, tedy výrobce.

Firmy dodávající na trh bateriová úložiště k solárním elektrárnám a další průmyslové akumulátory (včetně baterií k elektrokolům či elektrickým skútrům) tak budou nově jednoznačně zodpovědné za jejich ekologickou likvidaci. Všechny tyto subjekty se budou muset povinně zapojit do kolektivního systému sběru baterií.

Kvůli končícímu volebnímu období se však reálné řešení situace pravděpodobně oddálí. To znamená, že bude nejspíš dále narůstat množství baterií, jejichž likvidaci je hrazena z veřejných prostředků. Na tuto skutečnost dlouhodobě upozorňuje také nezisková organizace Ecobat, která v Česku zajišťuje sběr baterií.

Problematická minulost

Do roku 2022 neexistovala možnost kolektivního sběru průmyslových baterií – zákon s touto variantou vůbec nepočítal. Firmy měly problém řešit individuálně, což vedlo k tomu, že své povinnosti často plnily jen formálně nebo vůbec. Typickým příkladem je pád menších i větších solárních firem, které z trhu odešly a zanechala po sobě dluhy včetně budoucích nákladů na likvidaci baterií.

Počet takto zkrachovalých firem může dosahovat až několika stovek (odhady hovoří, že se může jednat kolem 300 – 400 solárních firem, které ukončily činnost za poslední roky po solárním boomu).

V současnosti je ze zhruba 3300 dovozců a výrobců různých průmyslových baterií v kolektivním systému zaregistrována jen malá část. Daří se sbírat pouze kolem 3-5 % procent průmyslových baterií. Pro srovnání – u běžných přenosných baterií se míra sběru v ČR blíží 50 procentům.

Miliardové náklady bez jasného řešení

Společnost Ecobat odhaduje náklady na likvidaci baterií z elektráren postavených do roku 2024 na téměř jednu a půl miliardy korun. Likvidace jedné osmdesátikilogramové baterie vyjde na přibližně 7 tisíc korun.

„Řešení, které přináší novela je správné, bohužel však přichází pozdě a v systému bylo či je řada černých pasažérů, kteří se o likvidaci jednoduše baterií jednoduše nestarají. Máme tady tak v praxi obrovský dluh v podobně nutných nákladů na likvidaci starých baterií, přičemž není jasné, kdo jej zaplatí. Nelze navíc očekávat, že novelu přijmou poslanci do konce volebního období. To v praxi znamená, že na trh bude mezitím uvedeno další obrovské množství baterií, z nichž jen u části bude řádně zaplacena a tedy i zajištěna ekologická likvidace,“ vysvětluje Petr Kratochvíl.

Také Dan Jiránek, ředitel právní sekce Svazu měst a obcí, poukazuje na to, že pro obce neexistuje žádný jednoduchý způsob zajištění likvidace vysloužilých baterií z fotovoltaických elektráren. Celý problém je pro ně technicky i finančně velmi komplikovaný.

„Pokud stát podporuje rozvoj domácích fotovoltaických systémů, musí na druhé straně zodpovědně nastavit i systém, jak se s nimi po uplynutí doby jejich životnosti bude zacházet,“ uvedl pro server Solarninovinky.cz Jiránek.

Podle Ecobatu se podobná situace týká i oblasti baterií užívaných v malých dopravních prostředcích. Elektrokola a skútry se začaly masivně prodávat před zhruba 5 lety a nyní začnou baterie z této první vlny také dosluhovat.

Aktuální data od distributorů energie ukazují dynamický růst v sektoru – jen za rok 2024 přibylo v České republice přes 44 000 nových solárních elektráren. Celkový počet zařízení připojených do elektrizační soustavy tak již přesahuje 200 000 instalací. Problematická je zejména situace s vysloužilými bateriemi – když jejich dodavatelé zkrachují nebo se vyhýbají své odpovědnosti, často končí náklady na likvidaci na bedrech obcí. Alternativně se objevují snahy tyto baterie odevzdávat do sběrné sítě společnosti Ecobat.

„Dnes se na pravidelně potkáváme se snahou do naší sběrné sítě, kterou reprezentují sběrné dvory, dostat baterie, ze jichž recyklaci nám nikdo nezaplatil. My pak složitě hledáme firmy, které za ně odpovídají. Je ale logické, že nemůžeme takto řešit objemy, které se na nás budou valit v návaznosti na dosluhující baterie ze solárního boomu, který jsme zažívali v minulých letech,“ vysvětluje Petr Kratochvíl.

Řešení by bylo, ale je nejspíš zatím v nedohlednu

„Kolektivní sběr a důsledná snaha státu zajištovat hned při prodeji baterie vznik finanční rezervy, která v budoucnu likvidaci baterie zajistí, je jediným smysluplným řešením. Systém musí být doplněn důslednou kontrolou výrobců a dovozců ze strany státu, kterou by měla zajištovat zejména Celní správa, Česká obchodní inspekce a Česká inspekce životního prostředí,“ vysvětluje Kratochvíl.

Kvůli končícímu volebnímu období se však reálné řešení situace pravděpodobně oddálí. To znamená, že bude nejspíš dále narůstat množství baterií, jejichž likvidaci je hrazena z veřejných prostředků.