Dlouho diskutovaná novela energetického zákona, označovaná jako lex OZE III, byla po několika obstrukcích opozice schválena ve třetím čtení Poslaneckou sněmovnou. Nyní poputuje do Senátu a následně k podpisu prezidentovi, přičemž její účinnost je plánována od začátku ledna příštího roku.

Původním cílem novely energetického zákona, známé jako lex OZE III, bylo zejména začlenění evropské směrnice zaměřené na podporu akumulace, agregace a flexibility při využívání energie z obnovitelných zdrojů. V průběhu projednávání však byla doplněna o řadu pozměňovacích návrhů, které vyvolaly řadu diskusí a kontroverzí a tak se schválení dosti posouvalo v čase.

Tyto návrhy zahrnovaly například opatření připravená Ministerstvem financí a Ministerstvem průmyslu a obchodu, jejichž cílem je umožnit snížení nebo zkrácení podpory pro starší solární elektrárny, což je vnímáno jako krok ke snížení celkových nákladů na podporu obnovitelných zdrojů, ale kromě těchto bodů mění také pravidla na ochranu spotřebitele v energetickém odvětví a přináší spoustu dalších změn, o kterých si nyní více povíme. Pro lepší pochopení celé novely je však nutné na úvod zmínit, co je původním podstatou LEX OZE III a jaké pilíře podpory ji tvoří, protože pak budete lépe chápat, proč se některá nová opatření vlastně zavádějí a čemu mají pomoci z dlouhodobého pohledu pro oblasti ukládání elektřiny a také sdružování její výroby i spotřeby.

Co je původní podstata novely LEX OZE 3 a jaké pilíře ji tvoří?

Novela má za cíl české energetice přinést klíčové změny, které již dlouho úspěšně fungují v zahraničí. Jedním z hlavních přínosů je zapojení moderních technologií do energetické soustavy. Novela umožní obchodníkům s elektřinou efektivněji vyrovnávat rozdíly mezi výrobou a spotřebou (tzv. odchylky) například aktivací bateriových úložišť. Tímto způsobem se zlepší stabilita sítě a optimalizuje využití energie.

Novela zavádí tři klíčové koncepty: akumulaci, agregaci a flexibilitu. Tyto pojmy představují základ pro moderní decentralizovanou energetiku, kde bude potřeba nejen nové technologie, ale i sofistikované softwarové systémy k efektivnímu řízení toků energie.

Co je akumulace a proč se LEX OZE III zaměřuje právě na akumulaci?

Akumulace je proces ukládání elektřiny, kterou lze využít později, například v době, kdy je výroba energie nízká nebo spotřeba vysoká. Umožňuje efektivnější využití energie a přispívá ke stabilizaci energetické soustavy, která se stará o doručování elektrické energie.

Dříve česká legislativa zohledňovala pouze baterie připojené přímo ke zdroji výroby energie, jako jsou fotovoltaické elektrárny nebo větrné turbíny. To znamená, že baterie musela být fyzicky součástí konkrétního zdroje, který vyrábí elektřinu, a mohla sloužit jen k ukládání elektřiny vyrobené tímto zdrojem. Tento přístup výrazně omezoval širší využití bateriových systémů, zejména při stabilizaci energetické sítě nebo při vyrovnávání výkyvů mezi výrobou a spotřebou.

Novela tento limit ruší a zavádí možnost zapojení tzv. samostatně stojících baterií. Tyto baterie nejsou přímo připojeny k žádnému konkrétnímu zdroji energie, ale mohou být umístěny samostatně a připojeny přímo k distribuční nebo přenosové soustavě. Díky tomu lze energii do baterií ukládat z různých zdrojů a využívat ji podle potřeby, například při vyrovnávání výkyvů v síti nebo při pokrytí špičkové poptávky.

Co je flexibilita a proč se LEX OZE III zaměřuje právě na flexibilitu?

Flexibilita označuje schopnost upravovat výrobu a spotřebu elektřiny podle aktuálních potřeb energetické sítě. Tato vlastnost umožňuje, aby na výkyvy v poptávce a nabídce reagovaly jak zdroje elektřiny a jejich provozovatelé, tak samotní spotřebitelé, kteří mohou svou spotřebu energie přizpůsobit situaci v síti.

Flexibilita v energetice znamená schopnost upravovat výrobu nebo spotřebu elektřiny podle aktuálních potřeb sítě. To je důležité, aby byla zachována rovnováha mezi tím, kolik elektřiny se vyrábí a kolik se spotřebovává. Některé zdroje energie, například velké solární elektrárny, kogenerační jednotky nebo bateriové systémy, mohou svou výrobu nebo spotřebu rychle přizpůsobit situaci v síti.

Za tuto schopnost, tzv. služby výkonové rovnováhy, dostávají odměnu například od přenosové soustavy ČEPS nebo specializovaných firem. Aby však zdroj mohl flexibilitu poskytovat, musí mít výkon alespoň 1 MW a být technicky schopný upravit svou činnost.

Řízení těchto zdrojů probíhá pomocí sofistikovaných algoritmů a softwarových řešení, které dokážou na dálku například nabíjet nebo vybíjet baterie, zapínat a vypínat kogenerační jednotky, nebo regulovat výrobu solární elektrárny. Flexibilita tak pomáhá udržet stabilitu sítě a zajišťuje maximálně efektivní využívání dostupné energie.

Co je agregace a proč se LEX OZE III zaměřuje právě na agregaci?

Agregace je proces, který sdružuje více energetických zdrojů a spotřebitelů do jedné skupiny, aby mohli společně poskytovat služby výkonové rovnováhy nebo optimalizovat výrobu a spotřebu elektřiny. Tento koncept již v České republice existuje, ale teprve nedávno získal legislativní oporu.

Agregace umožňuje spojit výrobu i spotřebu větších celků, které mohou zahrnovat například stovky domácností. Tím se dosahuje efektivnějšího využití obnovitelných zdrojů energie a zároveň se snižuje zatížení elektrické sítě. ČEPS již registruje desítky poskytovatelů služeb výkonové rovnováhy, z nichž asi 20 funguje jako agregátoři.

Agregace také zvyšuje předvídatelnost výroby a spotřeby v těchto skupinách. Vedle fotovoltaických panelů a bateriových systémů lze do agregovaných skupin zahrnout i spotřebiče, jako jsou chytré domácí zařízení. V případě omezené nabídky elektřiny v síti může agregátor regulovat spotřebu těchto zařízení a optimalizovat tok energie v celé skupině.

Díky flexibilitě a agregaci se energetické systémy stávají odolnějšími, efektivnějšími a lépe připravenými na integraci obnovitelných zdrojů. Tyto mechanismy umožňují lépe reagovat na měnící se požadavky energetického trhu a přispívají k udržitelnější budoucnosti.

Proč jsou agregace a flexibilita nezbytné?

Dosud byla role obnovitelných zdrojů, zejména solárních elektráren, zaměřena výhradně na samotnou výrobu energie. Vyrovnávání energetické soustavy při výkyvech mezi výrobou a spotřebou zajišťovaly především tradiční zdroje, jako jsou uhelné elektrárny. S postupnou proměnou energetického mixu, kdy podíl obnovitelných zdrojů roste a výroba elektřiny z uhlí klesá, se však stává klíčové efektivně řídit nejen výrobu, ale také spotřebu energie.

Flexibilita a agregace umožňují pružnější a efektivnější využívání energie v rámci sítě, a to díky schopnosti rychle reagovat na změny v poptávce a nabídce. Tím přispívají k udržení rovnováhy v energetické soustavě a zvyšují její stabilitu.

Jak energetická novela uleví přenosové soustavě?

Přenosová soustava musí být neustále v rovnováze, aby byla zajištěna její stabilita a spolehlivost. Energetická novela přináší nástroje, které pomohou tuto rovnováhu lépe udržovat. Provozovatel přenosové soustavy, společnost ČEPS, bude mít díky legislativním změnám přístup k detailním datům od malých výrobců elektřiny, jako jsou majitelé solárních elektráren.

Tato data umožní ČEPS přesněji odhadovat spotřebu a plánovat provoz soustavy, což sníží riziko přetížení nebo výpadků. Zároveň novela podpoří rozvoj moderních technologií, které zlepší řízení toků energie v síti, a umožní tak efektivní zapojení rostoucího podílu obnovitelných zdrojů do české energetiky.

Nezávislý agregátor flexibility

Novela LEX OZE III zavádí klíčový pojem nezávislý agregátor flexibility, jehož hlavním úkolem je regulace objemu elektřiny dodávané do přenosové soustavy. Tento krok má významný dopad na stabilizaci sítě, čímž se snižuje riziko blackoutu a zároveň klesá potřeba omezování výroby z některých zdrojů, například velkých fotovoltaických parků. Podobná situace nastala například během loňského Velikonočního pondělí, kdy bylo nutné omezit provoz těchto zdrojů. Díky agregátorovi budou dodávky z menších zdrojů, jako jsou solární nebo větrné elektrárny, stabilnější a předvídatelnější.

Efektivnější využívání energie povede nejen k větší spolehlivosti dodávek, ale také ke snížení nákladů na výrobu a distribuci. Tento nástroj je proto klíčový pro budoucí rozvoj obnovitelných zdrojů a modernizaci celé energetické soustavy.

Odchod od uhlí a návrh „Lex Tykač“

Jedním z diskutovaných bodů bylo i prodloužení provozu uhelných elektráren prostřednictvím tzv. „Lex Tykač“. Tento návrh měl zajistit finanční podporu uhelným elektrárnám v případě, že by přestaly být ekonomicky rentabilní. Provozovatelé by díky dotacím ze státního rozpočtu mohli zachovat provoz těchto zdrojů déle, než by jinak bylo možné.

Podle společnosti Sev.en Pavla Tykače, druhého největšího provozovatele uhelných elektráren v České republice, hrozí uzavření těchto zdrojů během několika málo let. Pozměňovací návrh, který by tyto dotace umožnil, však neprošel.

Novela nakonec zachovala pouze povinnost provozovatelů uhelných elektráren informovat o případném záměru ukončit výrobu elektřiny. Tento krok má zajistit lepší koordinaci a připravenost energetického sektoru na postupný útlum uhelné výroby a přechod k obnovitelným zdrojům.

Navrhované změny rozdělily odbornou veřejnost i politické spektrum, přičemž jedni tuto změnu chápou jako nezbytný krok k narovnání podmínek na trhu a ochraně veřejného rozpočtu, zatímco jiní varují před negativními dopady na investory, kteří své projekty realizovali za tehdejších platných podmínek. Dle kritiků tohoto opatření totiž stát vysílá jasnou zprávu všem dalším budoucím podnikatelům a investorům, že se na stát a jeho garance nedá spolehnout. Protože jak ukazuje současná situace, když se změní politická situace nebo ekonomické podmínky, tak se mohou kdykoli přehodnotit dříve dané garance a smluvní podmínky. To výrazně narušuje základní principy právní jistoty a předvídatelnosti, na kterých by měl stát stavět svou ekonomickou politiku.

Tento přístup navíc může vést k odlivu zahraničních i domácích investic, protože investoři ztratí důvěru v český trh. Pokud vláda jednou poruší svá dříve daná pravidla, nelze vyloučit, že se tak nestane v budoucnu znovu.

Kritici také upozorňují, že taková opatření mohou mít širší dopad na celou ekonomiku, protože narušená důvěra investorů se může projevit v menší ochotě podporovat dlouhodobé projekty i mimo sektor energetiky. Výsledkem může být zpomalení inovací a modernizace, což by mohlo negativně ovlivnit konkurenceschopnost České republiky na mezinárodním trhu.

Novela pokračuje ve své cestě legislativním procesem, přičemž její finální podoba bude záviset na dalších jednáních v Senátu a případných úpravách. Její schválení může znamenat zásadní posun pro budoucí směřování energetiky v České republice, a to nejen z hlediska plnění klimatických cílů, ale také díky podpoře moderních technologií. Zákon tak představuje klíčový nástroj pro rozvoj udržitelné energetiky a posílení energetické soběstačnosti země.

S tím však přichází i značné výzvy, zejména pokud jde o financování opatření spojených s rozvojem obnovitelných zdrojů. V rozpočtu na příští rok bylo na podporu těchto projektů alokováno pouze 8,5 miliardy korun místo původně odhadovaných 31,5 miliardy, což vyvolalo ostrou kritiku ze strany odborné veřejnosti, ekonomů i opozice. Ze čtyř navržených opatření na snížení potřebné výše dotací byla nakonec schválena pouze dvě. Podle Solární asociace však i tato omezení mohou vést k mezinárodním arbitrážím, které by mohly Českou republiku finančně zatížit a zbrzdit rozvoj nových projektů.

Svaz moderní energetiky nicméně kvituje, že samotná novela prošla Sněmovnou a podpoří tak nejenom více akumulaci a agregaci energie, ale také umožné větší flexibility a efektivní využití obnovitelných zdrojů energie a současně podpoří inovace v podobně slaďování výroby a spotřeby bezemisní elektřiny

Agregace flexibility, kterou novela podporuje, přináší kromě velkých investic do bateriových systémů také nové možnosti využití zařízení v domácnostech. Na novém trhu se mohou uplatnit nejen bateriová úložiště, ale i další technologie, jako jsou tepelná čerpadla. Tato zařízení mohou v době nadbytku levné zelené elektřiny přebytečnou energii efektivně uložit, například do tepla nebo ohřevu vody. V letních měsících pak tepelná čerpadla mohou přispět k ochlazování budov, čímž zajišťují širší využitelnost této technologie. Tím novela nejen podporuje modernizaci domácností, ale také přispívá k optimalizaci energetické sítě, která bude lépe schopna reagovat na proměnlivou nabídku a poptávku po energii. Tento krok představuje zásadní posun směrem k udržitelnější a flexibilnější energetické infrastruktuře.

Novela energetického zákona přináší také další významné změny, které mají zjednodušit administrativu, zejména v oblasti fotovoltaických systémů. Jednou z klíčových úprav je zvýšení limitu pro instalace, které nevyžadují stavební povolení ani licenci.

Současný limit 50 kW výkonu se tak nově zvýší na 100 kW.

Menší fotovoltaické nebo větrné elektrárny tak nebudou potřebovat žádnou licenci ani povolení, což významně urychlí a zlevní jejich výstavbu.

Mezi další pozitivní změny patří úpravy pro větrné elektrárny, zjednodušení systému povolování a změny v oblasti zdanění bioplynu využívaného při výrobě elektřiny. Tyto kroky představují významný posun pro podporu čisté energetiky a usnadnění přechodu na obnovitelné zdroje.

Toto opatření cílí zejména na středně velké instalace, jako jsou střešní fotovoltaiky, a mělo by výrazně ulevit od byrokracie. Zároveň pomůže těm, kteří se chtějí zapojit do sdílení energie a tato změna přispěje k širší dostupnosti fotovoltaických systémů a podpoří rozvoj sdílené energetiky.

LEX 3 přináší lepší ochranu spotřebitelů

Další významnou novinkou je posílení ochrany spotřebitelů. Novela zavádí povinnost pro obchodníky s energiemi zveřejňovat takzvaný index zajištění.

Index zajištění obchodníka přinese větší transparentnost i možnost odstoupení

Tento ukazatel poskytne zákazníkům přehled o tom, kolik elektřiny nebo plynu má daná společnost předem nakoupeno na pokrytí poptávky svých klientů. Ministerstvo průmyslu a obchodu upozornilo, že tento krok má zvýšit transparentnost a bezpečnost na trhu s energiemi.

Nízký index zajištění by měl sloužit jako varovný signál pro potenciální zákazníky, kteří tak budou moci zvážit rizika spojená se spoluprací s danou firmou. Pokud například dojde k prudkému a dlouhodobému růstu cen energií, společnost s nízkým indexem by mohla čelit finančním problémům, což by mohlo ohrozit dodávky energie zákazníkům. Podobná situace nastala v roce 2021 při krachu Bohemia Energy, která nebyla schopna zvládnout rostoucí ceny energií a zajistit potřebné prostředky na doplnění svých rezerv.

Tyto změny mají za cíl zvýšit důvěru v energetický trh, podpořit rozvoj obnovitelných zdrojů a poskytnout spotřebitelům větší bezpečí a lepší informace pro rozhodování.

Téměř milion odběratelů se v minulosti ocitl u tzv. dodavatele poslední instance, což znamenalo výrazně vyšší ceny za elektřinu a plyn. Tato situace nastala například při krachu energetických společností, kdy zákazníci museli přechodně platit skokově dražší faktury.

Novela energetického zákona proto přináší nová opatření, která mají předejít podobným problémům v budoucnu.

Jednou z klíčových změn je prodloužení doby, po kterou obchodník, který ztratil licenci, nemůže získat novou. Minimální odstup je nyní stanoven na pět let, což má zvýšit odpovědnost dodavatelů a omezit riziko problémů na trhu.

Nižší pokuty za předčasné ukončení pro spotřebitele

Dalším důležitým opatřením je zavedení maximální výše pokuty pro spotřebitele, kteří předčasně ukončí smlouvu na dobu určitou. Týká se to situací, kdy zákazník uzavře smlouvu s fixovanou cenou na určité období, například na dva roky, ale rozhodne se ji předčasně vypovědět kvůli výhodnější nabídce na trhu.

Protože ale dodavatelé zajišťují energie pro své zákazníky po celý čas trvání smlouvy, v případě, že pokud klient smlouvu předčasně ukončí a energii neodebere, obchodník přichází o plánované příjmy. Proto zde byla zavedena možnost zákazníka sankcionovat. Zde však docházelo ke značenému zneužívání ze strany prodejců. Dosud zákon pouze stanovil, že pokuta musí být přiměřená, což však někteří dodavatelé zneužívali k vymáhání nepřiměřeně vysokých částek.

Nově zákon jasně určuje, že pokuta za předčasné ukončení smlouvy nesmí přesáhnout 40 % z částky, kterou by zákazník musel zaplatit za zbývající trvání smlouvy.

Původní návrh Energetického regulačního úřadu počítal s limitem 30 %, ale tento návrh nakonec nebyl schválen.

Spotřebitelé tak budou mít i oporu v zákoně před nepřiměřenými finančními sankcemi. Tato opatření mají také za cíl posílit ochranu spotřebitelů a zvýšit transparentnost na energetickém trhu, což je klíčové zejména v době rostoucích cen a nejistoty v dodávkách energií, pokud by se někdy podobná situace opět v budoucnu opakovala.

Další změnou je povinnost dodavatelů informovat zákazníky nejen o zvýšení cen energií, ale i o jejich případném snížení. Toto opatření má motivovat obchodníky, aby nabízeli co nejkonkurenceschopnější ceny. Přesto však může být i snížená cena stále vyšší než aktuální ceny na trhu, což si zákazníci musí umět stále sami ověřit.

Dodavatelé budou rovněž povinni informovat zákazníky se smlouvami na dobu určitou o blížícím se konci smlouvy a také o případném automatickém prodloužení. Tato informace musí být zákazníkům doručena nejméně 30 dní před uplynutím smluvního období, aby měli dostatek času zvážit své možnosti.

Příznivější podmínky pro sdílení elektřiny a žádná smluvní omezení ve smlouvách pro všechny

Novela zákona má zajistit také ochranu lidí, obcí, spolků a dalších subjektů před diskriminací při sdílení elektřiny v komunitní energetice. Obchodníci už nebudou moci omezovat, kolik elektřiny si mohou členové energetické komunity navzájem sdílet, ani určovat, jaký podíl energie musí být dodán do sítě, aby jim výkupní smlouvy vyhovovaly.

V rámci projednávání novely naopak poslanci odmítli návrh, který by práva právnických osob, jako jsou obce a spolky, na sdílení elektřiny omezoval. Tento návrh by zúžil okruh subjektů chráněných před diskriminací ze strany obchodníků, což by představovalo zásadní překážku pro rozvoj komunitní energetiky.

Zachování široké ochrany v zákoně umožní, aby se komunitní energetika nadále rozvíjela jako klíčová součást udržitelného a lokálního využití obnovitelných zdrojů energie. Tento přístup podporuje energetickou soběstačnost, spravedlivé podmínky pro všechny zapojené subjekty a celkovou stabilitu trhu s energiemi.

Navíc nebude možné podmiňovat uzavření smlouvy zákazem nebo omezením sdílení elektřiny.

Rozdílné ceny za energii mezi zákazníky, kteří elektřinu sdílejí, a těmi, kteří ji nesdílejí, budou povoleny pouze za předpokladu, že obchodníci prokážou spravedlivý a opodstatněný důvod pro tyto odlišnosti. Zákon však počítá s tím, že v prvních letech rozvoje komunitní energetiky takové důvody nebudou běžné. Dopad několika tisíc sdílejících zákazníků a výrobců na celkovou bilanci a odchylky obchodníků je totiž považován za minimální.

Toto opatření má zajistit, aby sdílení elektřiny probíhalo za spravedlivých podmínek a nebylo znevýhodňováno uměle nastavenými vyššími cenami. Cílem je podpořit rozvoj komunitní energetiky a umožnit širší zapojení jednotlivců, obcí a dalších subjektů do tohoto systému. Díky tomu se komunitní energetika stane dostupnější a atraktivnější pro širší okruh uživatelů a tento přístup tak zároveň přispěje k efektivnějšímu využívání obnovitelných zdrojů energie, což posílí dlouhodobou stabilitu, energetickou soběstačnost a udržitelnost celého energetického trhu. Praktický výklad a dohled nad dodržováním těchto ustanovení bude zajišťovat Energetický regulační úřad, který má zajistit, aby pravidla byla aplikována v souladu s legislativními cíli a zájmy všech zúčastněných stran.

Kritika LEX OZE III zaznívá od majitelů starších elektráren

Novela energetického zákona vyvolala silnou kritiku, zejména mezi majiteli starších fotovoltaických elektráren. Důvodem je zavedení individuálních kontrol výnosnosti investic, tzv. vnitřního výnosového procenta (IRR).

Zákon o podporovaných zdrojích energie stanovuje, že podpora elektřiny je považována za přiměřenou, pokud vnitřní výnosové procento (IRR) investic za dobu trvání práva na podporu nepřekročí hodnoty v rozmezí 8,4 až 10,6 %. Pokud IRR překročí tyto hodnoty, podpora je považována za nepřiměřenou. Vláda navrhla, aby se výše IRR odvíjela od druhu zdroje energie a období jeho uvedení do provozu, což umožní přesnější regulaci státní podpory.

Například u vodních elektráren uvedených do provozu v letech 2013 až 2015 by mělo IRR činit 5,7 %, zatímco u solárních elektráren z tohoto období je navržena hodnota 3,6 %. U obnovitelných zdrojů energie, které byly do provozu uvedeny v letech 2006 až 2012, bude výše IRR určována vládním nařízením podle hodnot uvedených v přílohách zákona. Pro solární elektrárny z tohoto období by mělo platit rozmezí IRR mezi 6,3 a 8,4 %.

Dosud se tento limit počítal jako průměr pro celý sektor, což znamená, že efektivnější elektrárny s vyšší výrobou a nižšími náklady přijdou o dotace. V podstatě tak stát zavedl pravidla, která penalizují úspěšnější podnikatele, kteří se snažili dosáhnout lepší efektivity a optimalizace svých projektů, což může negativně ovlivnit jejich motivaci k dalším investicím do obnovitelných zdrojů energie.

Otázky také vzbuzuje i to, že naměřené hodnoty, které vyplynuly ze sektorového šetření, které si nechalo vypracovat přímo Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO), tak prokázala, že IRR vztažené k přiměřenosti podpory je hluboko pod tímto intervalem ve všech hodnocených sektorech. Tzn. celé toto opatření trochu postrádá smysl (kupříkladu v případě FVE uvedených do provozu mezi lety 2009-2010 se pohybovaly hodnoty IRR v rozptylu od 6,0 do 6,89 %).

Novela rovněž obsahuje opatření zaměřená na identifikaci překompenzovaných zdrojů energie. Tyto zdroje by měly nárok na podporu pouze do výše, která zajistí přiměřenou návratnost investice. Tento mechanismus má zabránit nadměrnému čerpání veřejných prostředků, přičemž návrh zdůrazňuje, že opatření nebudou retroaktivní, aby byla zachována právní jistota.

Vládní novela však prošla procesem, během kterého byla doplněna desítkami pozměňovacích návrhů od poslanců. Tyto návrhy budou ještě podrobeny dalšímu projednávání, než bude zákon ve své finální podobě schválen.

Další změnou je prodloužení období, na které se IRR počítá – místo původních 20 let se bude vztahovat na celou dobu životnosti elektrárny. Určení této doby však představuje pro majitele elektráren významnou komplikaci, protože není vždy jasně stanovitelná.

Tato opatření mohou mít likvidační dopad na některé obnovitelné zdroje, mezi které patří nejen velké elektrárny, ale také ty, které například dnes provozují školy, nemocnice, obce či malé firmy. Navíc jsou navrhované změny v rozporu s českou i evropskou legislativou, oslabují důvěru investorů a zpomalí rozvoj nových projektů v oblasti obnovitelné energie. Situaci dále komplikují první oznámené arbitráže zahraničních investorů, kteří vnímají tyto změny jako porušení dříve zaručených podmínek.

Podobný postoj k této problematice zaujímá jak Solární asociace, tak i Komora OZE, kdy konkrétně Komora OZE zpochybňuje také efektivitu a proveditelnost těchto opatření. Podle ní se jedná o snahu Ministerstva financí snížit rozpočtové výdaje na podporu obnovitelných zdrojů, aniž by se dostatečně zvážily právní a ekonomické důsledky.

V době, kdy je nezbytné podporovat rozvoj nových obnovitelných zdrojů energie, je problematické narušovat dříve garantované podmínky pro projekty realizované před 14–15 lety. Přitom sektorové kontroly provedené v minulosti ukázaly, že v oblasti obnovitelných zdrojů nedochází k nadměrným ziskům, jak přímo vyplývá ze šetření MPO. Tento přístup může negativně ovlivnit důvěru investorů a zpomalit další rozvoj zelené energetiky.

Novela tak nejen polarizuje odbornou veřejnost, ale také může mít dalekosáhlé důsledky pro budoucí rozvoj obnovitelných zdrojů a stabilitu celého sektoru.

Ministr financí Zbyněk Stanjura tyto úpravy novely energetického zákona obhajuje s tím, že pravidla zůstávají stejná a obavy z arbitráží považuje za neopodstatněné. Podle jeho slov má stát povinnost kontrolovat, zda jsou dotace skutečně využívány efektivně, a poukazuje na to, že sektorové šetření, které se zaměřilo na výnosové procento, nebylo dostatečné, protože se týkalo pouze omezeného vzorku trhu. 

Tento postoj vyvolal ostrou reakci ze strany prezidenta Solární asociace Jana Krčmáře, který výroky ministra financí označil za šokující. Podle něj je nepřijatelné, aby stát nejprve provedl sektorové šetření, které nepotvrdilo nadměrné zisky, a poté rozhodl o dalších kontrolách.

Ministr financí tak v podstatě veřejně přiznává, že sektorové kontroly proběhly a nic závadného neodhalily, ale přesto se bude kontrolovat znovu. Takový přístup podrývá důvěryhodnost státu a stabilitu pro investory. Výsledky podobných kontrol si lze snadno představit, a to rozhodně nepřispívá k jistotě na trhu.

Tento spor ukazuje na napětí mezi státem a sektorem obnovitelných zdrojů, které se prohlubuje s každým dalším opatřením, jež zasahuje do dříve zaručených podmínek pro investory. Kritici se obávají, že takový přístup může nejen zpomalit rozvoj nových projektů, ale také poškodit reputaci České republiky na mezinárodním poli.

V neposlední řadě takový přístup a styl komunikace ze strany čelních představitelů státu dělá celý segment obnovitelných zdrojů zranitelným a nepředvídatelným a získává díky tomu špatné jméno. Vyvolává nejistotu ohledně budoucí podpory a stability regulačního prostředí, což zbytečně podkopává důvěru investorů.

Stejně tak to vysílá negativní signály směrem k laické veřejnosti, která kvůli těmto nejasnostem a negativním sdělením získává zkreslený a mnohdy nepříznivý pohled na segment obnovitelných zdrojů jako celek. To jen podporuje rozšířené předsudky a vytváří negativní obraz celého odvětví, které je vykreslováno jako problematické nebo nespravedlivě zvýhodňované

Tím se zcela odvádí pozornost od skutečného cíle, který si Česká republika v oblasti obnovitelné energetiky stanovila. Namísto soustředění na snížení emisí, zvýšení energetické soběstačnosti a budování moderního a stabilního systému, který dokáže čelit výzvám budoucnosti, se debata často zaměřuje na zkreslené vnímání dotací a podpory. Zapomíná se, že tyto nástroje nejsou výsadou, ale nezbytným prostředkem, jak obnovitelné zdroje rychleji začlenit do energetického mixu, zvýšit jejich dostupnost a podpořit přechod k udržitelnější budoucnosti.

Dotace a podpůrné mechanismy jsou navrženy tak, aby vyrovnaly počáteční vyšší náklady spojené s obnovitelnými technologiemi a usnadnily jejich rozšíření. Bez nich by tempo adopce těchto technologií bylo mnohem pomalejší, což by ohrozilo dosažení klimatických závazků a energetické bezpečnosti státu.

Tyto kroky navíc umožňují České republice vytvořit stabilní a energeticky soběstačný systém, který přináší dlouhodobé přínosy nejen pro životní prostředí, ale i pro domácnosti, firmy a celou ekonomiku. Podpora obnovitelných zdrojů energie tak není pouze otázkou ochrany přírody, ale také klíčovým nástrojem pro posílení ekonomické stability a energetické bezpečnosti.

Diverzifikace zdrojů energie snižuje závislost na dovozu fosilních paliv ze zahraničí, což chrání stát před riziky spojenými s geopolitickými krizemi nebo cenovými výkyvy na globálních trzích.

Je proto klíčové vnímat dotační podporu jako investici do budoucnosti, která přinese dlouhodobé přínosy pro společnost (a tedy nám všem) a podpoří kromě toho také ekonomiku a ochrání naše životní prostředí.

UPDATE: S pozměňovacím návrhem přišel senátor Plevný, který navrhuje, aby se vypustily z původního návrhu  individuální kontroly a na doporučení Výboru se má tedy tento návrh vrátit k přepracování do Poslanecké sněmovny.