Fotovoltaika v Česku vstupuje do jiné fáze než tomu bylo v době boomu fotovoltaiky v letech 2022 až 2024. Trh už nestojí na panice z cen energií ani na mimořádně štědré  dotační podpoře, která dokázala rozhýbat zájem domácností i firem o fotovoltaiku. Slabší rezidenční poptávka, očekávaný růst cen technologií a nejistota kolem další podoby podpory znamenají jediné – éra extrémně levných domácích fotovoltaik končí a zákazníci budou více řešit, co jim projekt skutečně přinese. Zároveň je tu ale i opačný tlak – další geopolitické otřesy mohou znovu zvýšit nervozitu na energetických trzích a vrátit do zpět vysoké ceny energií a tlak na energetickou soběstačnost. Právě proto dnes není hlavní otázkou jen to, jak vysoká bude podpora, ale hlavně to, jak bude domácnost nebo firma fungovat ve chvíli, kdy se trh s energiemi znovu rozkolísá.

V minulých letech domácí fotovoltaiku táhla především kombinace vysokých cen energií, nejistoty na trhu a dotační podpory. Výsledkem byl rychlý růst instalací solárních technologií, který zapříčinil značný příliv nových firem a tlak na co nejrychlejší realizace.

Dnes je situace jiná.

Rezidenční segment se  postupně ochlazuje. Trh se postupně nasytil a negativně se do něj promítlo i dřívější snížení dotační podpory. Ve srovnání s obdobím, kdy střešní fotovoltaiky zažívaly boom, je dnes solární obor v mnohem horší kondici. Desítky instalačních firem zkrachovaly a ani ti, kteří na trhu zůstali, se často nevyhnuli propouštění. Vlastní fotovoltaiku už má v Česku přibližně 200 tisíc domácností a právě segment rodinných domů v posledním období zpomalil nejviditelněji.

V posledních dvou letech zájem o fotovoltaiku viditelně slábne. Po rekordním roce 2023, kdy v Česku přibylo téměř 83 tisíc nových fotovoltaik, přišel v roce 2024 útlum. Připojeno bylo 44 593 nových elektráren, z toho 40 925 na rodinných domech. Už tehdy bylo vidět, že po předchozím boomu začíná rezidenční segment ztrácet tempo. Více se dočtete také v samostatném přehledu vývoje trhu za rok 2024.

Rok 2025 znamenal další propad – připojeno o 17 391 instalací meziročně méně.

Důvodů je víc, ale významnou roli sehrála i nejistota kolem dotační podpory. Právě ta v posledních letech výrazně ovlivňovala tempo rezidenčního trhu. Jakmile se podmínky začaly měnit a část podpory se omezila, zákazníci začali více vyčkávat a část poptávky se odložila. U domácích fotovoltaik se tak znovu ukázalo, jak silně byl celý segment navázaný na stabilní a předvídatelný dotační rámec. 

Nejistota kolem podpory navíc nezasáhla jen zákazníky, ale i samotné instalační firmy. Část z nich držely nad vodou zakázky pro podniky, dokončování rozpracovaných projektů nebo přebírání servisu po konkurentech, kteří z trhu zmizeli. To ale samo o sobě nestačí k tomu, aby dlouhodobě nahradilo výpadek rezidenční poptávky.

Pro solární firmy jde o zásadní obrat. V předchozích letech prodávaly velkou část rezidenčních instalací s dotační podporou a celý trh na ní byl silně závislý. Současná nejistota kolem další podoby dotací ale firmám komplikuje finanční plánování, ztěžuje rozhodování v oblasti náboru a kapacit a spolu s rostoucími cenami komponentů vytváří mnohem náročnější prostředí než v době předchozího boomu.

Zásadní změny je také v samotné logice státní podpory pro fotovoltaiku

Podle naposledy oficiálně komunikovaného směru programu Nová zelená úsporám 2026 už nemá podpora stát jen na klasické přímé dotaci, ale větší roli v ní mají hrát bezúročné úvěry a cílenější pomoc pro zranitelné domácnosti.

Klasické dotace nahradí nejspíše forma bezúročných úvěrů, které využívali v minulých letech firemní zákazníci – díky prostředkům z programu Nová zelená úsporám budou moci využít zájemci o efektivní renovace bezúročný úvěr s maximální dobou splácení až 25 let.

V praxi to znamená, že část trhu přestává fungovat na jednoduchém principu rychlé dotované koupě a více se přesouvá k normálnímu investičnímu rozhodování.

Zákazník musí více počítat, porovnávat varianty a řešit, jestli mu projekt dává smysl i bez mimořádně štědré podpory. Což musel dělat i nyní, v tomto ohledu žádnou novou pozitivní změnu úvěry na fotovoltaiku nepřináší.

Jedinou výhodou tak zůstane, že na pořízení fotovoltaiky nejsou nutné žádné finanční prostředky (úvěry by měl pokrýt veškeré náklady na instalaci), což ovšem platilo i dříve (bylo možné získat dotaci formou zálohy předem).

Druhotným pozitivním faktem pak je, že nejspíše díky konání současné vlády spotřebitelé pochopí, že dotace na fotovoltaiku nemusí být dostupná pořád a pro všechny a budou se snažit již zbytečně neodkládat své rozhodnutí.

Negativ však tento krok přinese nejspíše více – kromě dalšího ochlazení trhu, který logicky s sebou přinesl (více než půlroční pauza u NZÚ kvůli nečinnosti současné vlády v oblasti dotací a nejistý výhled – původní komunikované termíny byly březen, nyní se bavíme o červnu 2026) a přinese další pády firem, což v konečném důsledku poškodí opět a jen samotné spotřebitele. Tedy ty, které se stát ve svých nekonečných prohlášeních stále dokola zavazuje ochránit, tak je svým liknavým a nekoncepčním jednáním poškozuje zatím nejvíce.

Do toho zároveň vstupuje faktor, který může celou situaci udělat pro domácnosti znovu ještě složitější – nejistota na energetických trzích. Eskalace konfliktu kolem Íránu ukazuje, jak rychle se může vrátit nervozita do cen ropy, plynu i dopravy.

Hormuzský průliv je jednou z klíčových tepen pro světové dodávky ropy a LNG. Pokud by se problémy v této oblasti protáhly, jejich dopad by se neomezil jen na samotný region. V Evropě by to sice nemuselo vyvolat okamžité zdražení elektřiny, ale zvýšilo by to tlak na ceny energií, dopravy i nejistotu kolem dalších dodávek, na kterých jsou závislé výrobní firmy napříč všemi segmenty. To může znamenat nejenom zdražení cen energií, ale v podstatě všech vstupů u výroby produktů.

Větší důraz na ekonomiku projektu

To nejdůležitější, co se dnes na trhu mění, je motivace zákazníka. Ještě nedávno hrála hlavní roli otázka, jak vysokou podporu lze získat a jak rychle stihnout podmínky programu.

Teď se do popředí dostává návratnost, velikost systému, bateriové úložiště, vlastní spotřeba a způsob financování. Jinými slovy – nestačí už jen říct, že fotovoltaika byla výhodná loni. Dnes je potřeba spočítat, pro koho a za jakých podmínek dává smysl právě teď a za jakých podmínek bude dávat smysl v budoucnu při započítání možných dalších dopadů na trhu s cenami energií.

To je pro trh nepříjemnější, ale současně zdravější fáze.

Slabší firmy, které byly závislé na dotační vlně a rychlém prodeji, budou mít větší problém vše ustát a nejspíše skončí a s nimi bohužel bude následovat nejspíše i pád některých velkododavatelů. Naopak poroste význam těch dodavatelů, kteří umějí klientovi vysvětlit technické i ekonomické souvislosti, navrhnout systém podle skutečné spotřeby a nepřestřelit výkon ani rozpočet. Zákazník totiž bude mnohem citlivější na rozdíl mezi levnou nabídkou a opravdu dobře navrženým řešením.

To platí hlavně u rodinných domů.

Právě v tomto segmentu se ukazuje, že bez silné podpory od státu není každá instalace automaticky stejně atraktivní jako v době energetické krize. Návratnost se víc než dřív odvíjí od toho, kolik elektřiny domácnost opravdu sama spotřebuje, jestli používá tepelné čerpadlo, jak řeší ohřev vody, zda plánuje elektromobil a jak velkou část vyrobené energie umí využít přímo na místě.

Levné technologie už nemusí dál zlevňovat

Další proměna přichází i mimo samotný český dotační systém. Éra mimořádně levných komponentů se postupně láme.

Výrobní a exportní politika v Číně se mění a nízké ceny komponent, které jsme zažívaly v posledních letech, se již nejspíše v následujících letech určitě nevrátí.

Růst cen souvisí hlavně se zdražováním materiálů a s vývojem v Číně, která je pro výrobu solárních komponent klíčová. Tam se od začátku letošního roku zpřísnily energetické a ekologické standardy při zpracování křemíku, což zvyšuje výrobní náklady a omezuje prostor pro návrat extrémně levných panelů. Do cen se navíc promítají i změny v exportní politice – od dubna se ruší vratka DPH u fotovoltaických panelů a snižuje se také u baterií, takže jejich vývoz do Evropy bude dražší.

Pro evropský trh to znamená, že čekání na ještě levnější panely nebo baterie už nemusí být tak výhodná strategie jako dřív. Některé komponenty mohou v průběhu roku zdražovat a stejně tak může růst i cena skladových zásob na evropském trhu.

To je důležitý moment hlavně pro zákazníky, kteří rozhodnutí dlouho odkládají s představou, že technologie budou za několik měsíců zase levnější. V minulých letech to často byla rozumná úvaha. V současné situaci ale může být realita opačná – technologie mohou zdražovat, podpora už není tak silným motorem jako dřív a do toho se může znovu zvednout cena nakupované energie. Čekání proto nemusí automaticky znamenat výhodnější nákup.

Íránská krize může znovu změní pohled na důležitost soběstačnosti

Právě geopolitické napětí vrací do celé debaty starý známý faktor – obavu z dalšího energetického šoku.

Konflikt kolem Íránu není pro českého zákazníka důležitý jen jako zahraniční zpráva. Připomíná hlavně to, jak křehký je globální energetický řetězec.

Pokud se zdraží ropa, zdraží doprava, logistika a často se do celé ekonomiky vrátí další inflační tlak. Pokud se dlouhodoběji zkomplikuje tranzit přes Hormuzský průliv, může to nepřímo zvýšit tlak i na evropské ceny plynu a elektřiny.

Z pohledu návratnosti fotovoltaiky je to podstatné. Když ceny energií klesají, návratnost investice se prodlužuje a část domácností váhá.

Když se ale trh znovu rozkolísá a nakupovaná energie zdraží, vlastní výroba elektřiny začne dávat větší ekonomický smysl. Ne proto, že by se technologie přes noc změnila, ale proto, že se změní cena alternativy – tedy elektřiny, kterou by zákazník jinak musel dál kupovat ze sítě.

To neznamená, že každá domácnost má investovat okamžitě ze strachu. Znamená to ale, že dnešní rozhodování už není jen o výši podpory, ale i o odolnosti vůči budoucím výkyvům. Fotovoltaika se tak znovu vrací k jedné ze svých nejsilnějších rolí – k omezení závislosti na vnějších cenových šocích. Pro část domácností a firem může být právě tohle silnější argument než samotná podpora.

Co to znamená pro zákazníky v praxi

Pro běžného investora je dnešní situace méně jednoduchá než před dvěma lety, ale ne nutně horší.

Jen se bude muset změnit způsob uvažování.

Místo honby za maximální podporou je potřeba zaměřit se na to, jakou má objekt spotřebu, jaké jsou denní a sezonní odběrové špičky, jak velká má být baterie, jestli dává smysl ohřev vody z přebytků a zda bude systém fungovat i v delším horizontu. Rozhodovat nebude slogan o levné elektřině, ale kvalita návrhu a realistická očekávání – a hlavně reálné výsledky v návratnosti investice.

U vhodně navržených instalací může fotovoltaika dál vycházet smysluplně i bez toho, aby stála na mimořádně štědré podpoře. Obzvlášť to platí pro domácnosti s vyšší vlastní spotřebou, s tepelným čerpadlem, s elektromobilem nebo s pravidelným denním provozem, který umí vyrobenou elektřinu okamžitě využívat. Naopak u projektů, které jsou naddimenzované nebo technicky špatně navržené, bude nová realita daleko tvrdší než dřív.

Jinými slovy – nekončí fotovoltaika jako taková. Končí spíš období, kdy se prodávala sama díky kombinaci strachu, vysokých cen energií a silné dotační podpory. Nová etapa trhu bude méně emotivní a více technická. Pro zákazníky to znamená větší potřebu počítat. Pro dodavatele větší odpovědnost navrhovat řešení, která obstojí i bez marketingových zkratek.

Levné soláry končí, smysl kvalitních projektů ne

Český solární trh se posouvá do dospělejší fáze. Podpora už není tak silným motorem jako dřív, ceny technologií nemusí dál klesat a geopolitické napětí znovu připomíná, jak rychle se mohou změnit ceny energií. To všechno dohromady vytváří úplně jinou situaci než v době největšího boomu.

Pro zákazníka z toho plyne poměrně jasný závěr. Kdo bude čekat na návrat extrémně levných panelů a mimořádně štědrých podmínek, může čekat zbytečně dlouho. Kdo naopak postaví rozhodnutí na reálných datech, vlastní spotřebě a dobře navrženém projektu, může i v dnešních podmínkách dojít k tomu, že fotovoltaika dává smysl – ne jako módní vlna, ale jako promyšlená investice do stability a dlouhodobě nižších nákladů.