Historie tepelných čerpadel, jejichž primárním cílem je zvyšování teploty na jejich sekundární straně, je úzce spjata i s územím dnešní České republiky a Slovenska. Jedním z průkopníků v oblasti tepelných čerpadel, jak je známe dnes, byl totiž česko-rakouský vynálezce Peter Rittinger (narozen 23.1.1811 v Novém Jičíně, zemřel 7. prosince 1872 ve Vídni).

Paradoxem je, že Peter Ritter von Rittinger (nebo také česky jen Peter Rittinger) je v českých zemích poněkud zapomenutou osobností, o které se často nezmiňují ani odborné školy a stejně tak i většina učebnic (nejvíce zmínek o něm najdete nejčastěji v neměcky psané literatuře a v různých neměckých historických dokumentech). Přesto má mezinárodní význam jako skutečný vynálezce tepelného čerpadla, jehož princip byl poprvé použit před více než 150 lety. Význam tepelného čerpadla plně doceňujeme až dnes, samozřejmě v jeho pokročilé a modernizované podobě.

Rittingerův odkaz však stále žije, a to prostřednictvím mezinárodní ceny nesoucí jeho jméno, která se pravidelně uděluje na významných světových kongresech za přínos v oblasti tepelných čerpadel.

Peter Rittinger nebo Peter Ritter von Rittinger?

V dobových dokumentech se můžete setkat také se jménem Peter Ritter von Rittinger nebo Peter von Rittinger, všechna tato jména nicméně označují jednu a tu samou osobu.

Peter Rittinger byl důlní inženýr a průkopník zpracování nerostných surovin a vynálezce, který je právem považován za vynálezce tepelného čerpadla. Narodil se 23. ledna v roce 1811 v Novém Jičíně. Pocházel z chudých poměrů, což mu značně ztěžovalo přístup ke vzdělání. Navzdory těmto obtížím navštěvoval gymnázium v Lipníku nad Bečvou a následně studoval filozofii a práva na univerzitě v Olomouci.

Po ukončení právnických studií se rozhodl pro specializaci na hornictví a začal tak se studiem na Hornicko-lesnické akademii v městě Schemnitz.

Schemnitz představuje dnešní historické město Banská Štiavnica na Slovensku, kde byly na počátku novověku významné zlaté a stříbrné doly. Název Schemnitz se používal pro toto město v dobách, kdy bylo součástí Uherska a spadalo pod rakousko-uherskou monarchii.

Po ukončení studií v roce 1840 nastoupil do státních služeb, ve kterých zůstal až do smrti (byl přijat jako inspektor razicích prací, později byl jmenovám báňským inspektorem jáchymovského revíru).

Ve funkci inspektora se zasadil o řadu vylepšení v oblasti zpracování rudy a nerostů.

K jeho nejvýznamnějším konstrukcím strojů patří kuželový odkalovač Spitzkasten/Spitzkastenapparat (zařízení na třídění jemnozrnných rud), prací buben, vyvíjel ale také težební stroje – vynalezl například první rakouský stroj s vodním sloupcem Wassersäulenmaschine i kontinuální splav na úpravu železné rudy.

Kromě těchto vynálezů pak ještě stál u zrodu odpařovacího systému pro solivary (na podobném principu fungují dnešní tepelná čerpadla).

Solivary jsou zařízení, kde se z koncentrované slané vody (solanky) získává sůl odpařováním. To ale bylo dříve hodně drahé, protože bylo potřeba spálit hodně dřeva nebo uhlí, aby se voda vypařila. Peter von Rittinger přišel na to, jak zbytkové teplo z páry, která vzniká při odpařování, znovu použít místo toho, aby se ztratilo. Tím v podstatě objevil princip tepelného čerpadla, protože to funguje podobně – místo plýtvání energií ji znovu využije. Díky tomu se získávání soli v solivarech stalo mnohem levnějším a efektivnějším.

Laicky řečeno, je to jako když si ohřejete místnost a místo aby teplo uniklo ven, použijete ho ještě jednou na ohřátí další místnosti.

Konstrukce prvního tepelného čerpadla

V roce 1855 pak Peter Rittinger zkonstruoval přelomové zařízení, ze kterého se brzy stáva hit – první tepelné čerpadlo – tedy zařízení, které odebírá teplo z půdy, vzduchu nebo vody a ekologicky ohřívá domy.

Toto zařízení bylo experimentálně postaveno v letech 1856–1857 v solných dolech v Ebensee v Rakousku. Jeho návrh měl dosahovat teoretického výkonu 14 kW a sliboval až 80% úsporu paliva díky využití odpadních par k ohřevu solného roztoku. V praxi se však objevily závažné problémy. Prosolené páry způsobovaly zanášení systému a hromadění krystalizované soli, kterou bylo nutné manuálně odstraňovat. Tento proces vyžadoval časté otevírání varné pánve, což vedlo ke ztrátám tlaku potřebného pro správnou funkci zařízení. Tyto technické komplikace znemožnily dlouhodobé a efektivní využití systému.

Se jménem Petra Rittingera je spojen také fyzikální zákon z roku 1867 (tzv. Rittingerův zákon), který popisuje závislost práce potřebné na mletí jemného prášku na dosažené jemnosti částic. Tento princip je dodnes využíván při výrobě cementu.

Peter Rittinger se také významnou měrou zasloužil o rozvoj jáchymovských dolů a těžby rud v ostravsko-karvinském regionu.

Po vynálezci, který má tolik společného i s nynější Českou a Slovenskou republikou, je pojmenovaná také Mezinárodní cena Petera von Rittingera. Ta je od roku 2005 každé tři roky udělována IEA nejlepším výrobkům z oblasti tepelných čerpadel a klimatizační techniky.

Udílení této ceny inicioval vlastník hradu Rabenstein, pan Werner Hochegger, který stále se odborně věnuje odkazu Petera Rittingera. Zajímavostí je také, že samotný hrad Rabenstein je kompletně vytápěn tepelným čerpadlem, čímž se tento hrad stal světovým unikátem.

Rabenstein najdete nedaleko rakouského Štýrského Hradce (v němčině se namísto Štýrského Hradce můžete setkat s názvem Graz, případně se slovinským názvem Gradec). Rabenstein se tak nachází nedaleko hlavního města spolkové země Štýrsko, které představuje druhé největší město v Rakousku.

Dnes již samozřejmě existuje více památek, které využívají vytápění prostor v rámci svých expozic – zmínit lze například  Strahovský klášteř, hrad Švihov, vytápění prostor využívá také například Státní zámek Konopiště.

Zdroj:

• https://www.youtube.com/watch?v=dPZS1cBoMus
• https://opac.geologie.ac.at/ais312/dokumente/BHW_1867.pdf
• https://en.wikipedia.org/wiki/Peter_von_Rittinger
• https://de.wikipedia.org/wiki/Peter_von_Rittinger
• https://www.biographien.ac.at/oebl/oebl_R/Rittinger_Peter_1811_1872.xml