Poslanecká sněmovna schválila novelu energetického zákona, která přináší zásadní změny pro rozvoj obnovitelných zdrojů v Česku. Usnesení bylo přijato 145 hlasy ze 161 přítomných, pro hlasovali všichni poslanci napříč celým politickým spektrem.

Novela urychluje povolovací procesy pro velké solární a větrné elektrárny, zavádí nová pravidla pro připojování k síti a zároveň reaguje na zneužívání rezervované kapacity spekulativními projekty. Schválení této legislativy posiluje konkurenceschopnost české ekonomiky a přibližuje nás k větší energetické soběstačnosti.

Velké obnovitelné zdroje získají status klíčových zařízení

Solární a větrné elektrárny s výkonem nad 15 MW budou nově považovány za zařízení důležitá pro energetickou bezpečnost státu, stejně jako velké plynové elektrárny. Tím získají nárok na přednostní a zjednodušené povolovací řízení. Jedním z hlavních přínosů je, že posuzování vlivu na krajinný ráz se bude provádět pouze jednou, a to už během posouzení vlivu stavby na životní prostředí (EIA).

Zákon také zkracuje lhůty pro vyjádření dotčených úřadů, což má urychlit schvalovací procesy, které dosud často brzdily výstavbu nových zdrojů. Tato změna přináší transparentnější a předvídatelnější prostředí pro investory i obce.

Blokace sítě skončí, záloha za rezervaci připojení sítem zpřísní pravidla

Novela reaguje na dlouhodobý problém s tzv. spekulativním zablokováním sítě – tedy situací, kdy si developeři rezervují výkon bez reálného záměru výstavby, a blokují tak kapacitu připraveným projektům. Od 1. srpna 2025 bude při uzavření smlouvy o připojení vyžadována nevratná záloha. Ta má motivovat k odpovědnějšímu přístupu a uvolnit síť pro reálné instalace.

Do dvou let tak lze očekávat, že dojde k odblokování připojení na řadě míst, kde nyní vinou spekulativních smluv není možné nový zdroj připojit.

Zavedení nevratné zálohy při rezervaci kapacity přináší nové rozhodovací dilema pro držitele stávajících smluv – budou se muset rozhodnout, zda zálohu skutečně uhradí, nebo připojení v dané lhůtě zruší. Tento krok má za cíl omezit spekulativní blokace a uvolnit síť pro projekty, které jsou skutečně připravené k realizaci.

Zákaz mařičů energie a důraz na akumulaci

Součástí přijaté novely je také zákaz využívání tzv. mařičů energie.

Mařiče energie byly po dlouhá léta jednoduchým nástrojem pro zajištění rovnováhy mezi výrobou a spotřebou elektřiny v přenosové soustavě. V případě, že došlo k nadbytku elektřiny – například v důsledku náhlého poklesu spotřeby nebo prudkého nárůstu výroby z obnovitelných zdrojů – bylo nutné tento přebytek okamžitě odebrat ze sítě, aby nedošlo k ohrožení její stability.

Jakmile frekvence v elektrizační soustavě překročí standardní mez – například 50,2 Hz při přebytku výroby – signalizuje to porušení rovnováhy mezi výrobou a spotřebou. Aby nedošlo k přetížení systému, spouštějí se automaticky regulační a ochranné mechanismy, které pracují v několika úrovních. V první fázi nastupuje primární regulace, která během několika vteřin upravuje výkon vybraných zdrojů. Pokud tato reakce nestačí, aktivuje se sekundární regulace, jež přerozděluje výkon v rámci širšího území a pracuje v řádu minut. V případě neúspěchu přichází na řadu automatická odlehčovací ochrana – může dojít k odpojení vybraných elektráren či spotřebičů, aby se předešlo poškození infrastruktury. Krajním opatřením je řízené odpojování části spotřeby nebo automatická segmentace sítě.

Pokud se přebytek energie v elektrizační soustavě neodstraní včas, může to vést nejen k rozsáhlému výpadku proudu (tzv. blackoutu), ale také k přetížení a poškození transformátorů, nebo by mohly způsobit přehřátí, zkraty nebo trvalé poškození citlivých částí infrastruktury.

Proto bylo běžné využívat zařízení, která dokázala energii rychle odebrat ze sítě. Typickým příkladem byly právě ony mařiče energie – zařízení, která pohlcovala přebytečnou elektřinu a přeměňovala ji například na teplo, jež se dále nijak nevyužilo. Nešlo tedy o ukládání, ale o nevratné odstranění přebytku z oběhu.

Výhodou mařičů energie byla velmi rychlá reakční doba a nízké pořizovací náklady, díky čemuž byly dostupným prostředkem pro krizové situace. Za poskytování této služby v rámci podpůrných služeb byly provozovatelům sítě vypláceny finanční kompenzace. Na rozdíl od moderních technologií však mařiče nevytvářely žádnou další hodnotu. Podobný princip fungování mají přečerpávací elektrárny, které ale na rozdíl od mařičů uchovávají energii pro pozdější využití – například večer při vyšší spotřebě.

S rostoucím podílem decentralizovaných a proměnlivých zdrojů jako jsou solární nebo větrné elektrárny, a s rozvojem dostupné akumulační techniky, přestaly být mařiče energeticky i ekonomicky výhodným řešením. Novela energetického zákona proto zakazuje jejich další využívání a otevírá prostor pro pokročilé technologie jako jsou bateriová úložiště. Ta umožňují nejen stabilizovat síť, ale také uchovat přebytečnou energii a později ji smysluplně využít, čímž přispívají k vyšší efektivitě i udržitelnosti české elektroenergetiky.

Zákaz mařičů tak představuje důležitý krok směrem k modernizaci stabilizačních nástrojů v české energetice a zároveň vytváří prostor pro širší nasazení baterií a dalších forem akumulace, včetně vodíkových technologií v budoucnosti (a v neposlední řadě také tento krok povede k využívání ekologičtějších variant při zpracování nadbytečné energie v síti).

Akcelerační zóny mají zrychlit výstavbu obnovitelných zdrojů

Jednou z největších překážek rozvoje obnovitelných zdrojů energie v Česku zůstává zdlouhavý a administrativně náročný povolovací proces. V praxi tak doposud výstavba solární či větrné elektrárny trvat i několik let – nikoli kvůli technologickým omezením, ale kvůli komplexní legislativě a mnoha zapojeným institucím.

Proces začíná územním řízením, v rámci kterého musí investor získat souhlas se záměrem v rámci platného územního plánu. Zde často dochází ke zdržení kvůli nejednoznačné interpretaci zákona nebo odporu obcí. V případě větších projektů je nutné také absolvovat posouzení vlivu na životní prostředí (EIA), což může celý postup zpomalit až o další rok – zejména pokud se objeví námitky ze strany veřejnosti nebo ekologických sdružení.

Navazující stavební řízení bývá rovněž problematické, protože vedle úřední agendy musí investor počítat i s připomínkami sousedů, vlastníků dotčených pozemků nebo specializovaných orgánů státní správy. Významnou bariérou je rovněž schvalování připojení k elektrizační soustavě – zejména ve vytížených regionech, kde chybí kapacity v distribuční síti.

Právě tuto situaci mají změnit tzv. akcelerační zóny, jejichž vznik bude projednávat Senát v létě 2025. Půjde o území vytipovaná na základě technického a environmentálního hodnocení, kde bude možné výstavbu obnovitelných zdrojů výrazně zrychlit – bez nutnosti zdlouhavého přezkoumávání vlivů, pokud nedojde ke střetu s jinými veřejnými zájmy. Cílem je odstranit byrokratické překážky v oblastech, které jsou pro instalaci vhodné a zároveň se vyhnout rizikům, např. kolizi s ochranou přírody nebo kulturním dědictvím.

EDIT 3. 7. 2025: Senát zákon o akceleračních zónách schválil. Legislativní návrh, který má zjednodušit a zrychlit výstavbu solárních a větrných elektráren, tak nyní míří k podpisu prezidenta. Podle Ministerstva průmyslu a obchodu se jedná o klíčový krok k naplnění cílů směrnice RED III, podle níž musí Česko do 21. února 2026 vymezit první území s urychleným povolovacím řízením. Zákon umožní zkrátit povolovací procesy až na polovinu oproti běžné praxi a má odstranit jednu z největších bariér rozvoje OZE v tuzemsku – zdlouhavé a složité schvalovací procedury.

Akcelerační zóny budou určovány vládou a kraji na základě datových analýz a územního plánování. Vyloučena budou území s významnými environmentálními limity, naopak upřednostněny budou plochy s potenciálem pro bezkonfliktní výstavbu. V praxi tak může jít například o brownfieldy, střechy průmyslových areálů nebo málo využívané plochy v blízkosti energetické infrastruktury.

Novela s ambicí změnit tempo transformace české energetiky

Současná novela energetického zákona představuje důležitý mezník, který může zásadně ovlivnit budoucnost české elektroenergetiky.

Novela tak nejen nastavuje moderní rámec pro rozvoj obnovitelných zdrojů, ale zároveň dává trhu signál, že zelená transformace je skutečně prioritou – a že stát je připraven podpořit její realizaci konkrétními legislativními a systémovými kroky – například zavedením dříve zmíněných akceleračních zón, zákaz mařičů a podpora akumulace, agregace a flexibility přináší další konkrétní nástroje, které mohou dále podpořit rozvoj obnovitelných zdrojů v České republice, přispět ke stabilitě elektrizační soustavy, snížit závislost na dovozu energie a podpořit konkurenceschopnost českých firem i cenovou dostupnost elektřiny pro domácnosti.

Dalším pozitivním krokem ke stabilizaci sektoru bylo i zrušení návrhů Ministerstva financí Stanjury na dodatečné kontroly a retrospektivní dohled nad fotovoltaickými projekty, které vyvolaly velkou vlnu nevole mezi investory a solárními firmami. V praxi by to znamenalo zpomalení rozvoje celého sektoru a zkomplikování financování nových projektů, neboť by se zásadně snížila důvěra v předvídatelnost státní energetické politiky a v garance poskytované samotným státem.

Právě tyto veledůležité další kroky mohou rozhodnout o tom, zda se Česká republika udrží v pozici exportéra elektřiny, nebo se v příštím desetiletí stane závislou na dovozu a drahých palivech.

Urychlení obnovitelných zdrojů sníží ceny a závislost na plynu

Podle aktuální analýzy Svazu moderní energetiky může rozvoj obnovitelných zdrojů v Česku výrazně snížit závislost na dovozu fosilních paliv. Do roku 2035 se očekává, že vyšší využití solární a větrné energie povede k úsporám až 20 TWh zemního plynu ročně, a zároveň udrží Česko v pozici exportéra elektřiny. Růst domácí výroby z OZE má navíc potenciál snížit cenu silové elektřiny až o 11 eur/MWh, což může zásadně přispět ke konkurenceschopnosti tuzemských firem i cenové stabilitě pro domácnosti.

Naopak pokud by rozvoj OZE stagnoval, hrozí riziko, že elektřina bude v Česku v příštím desetiletí dražší než v Německu – rozdíl by mohl činit až 32 eur/MWh. Schválená novela tak může mít i přímý ekonomický dopad na firemní sektor a vývoj cen pro koncové zákazníky.