Letošní rok 2026 možná poprvé úplně změní logiku financování domácí fotovoltaiky – celý trh nyní očekává, v jaké podobě a kdy budou vyhlášeny nové dotace pro rodinné domy a bytové domy. Kromě toho, že zatím všichni zákazníci i instalační firmy netrpělivě očekávají, kdy by mohlo proběhnout znovuotevření NZÚ Light. Může se také ale stát, že k otevření nejúspěšnějšího dotačního programu NZÚ Light již nedojde. K čemu by tato situace vedla?

Nejspíše k další vlně krachů instalačních firem.

Tedy by na tuto situace doplatili opět hlavně samotní zákazníci.

Protože zatímco solární firma zavře krám, zákazníci, kteří kvůli tomu nemají ani hotovou fotovoltaiku (tedy neušetří nic), nemají peníze (ty již proinvestovala instalační firma a v případě delší pauzy mezi dotačními programy/problémech s cashflow již nemusí mít finance na dokončení díla) a mohou se dostat se do paradoxní situace, kdy ještě dluží státu (pokud investovali prostředky ze zálohy, kterou jim vyplatil stát).

V tom „lepším“ případě zákazníci přijdou „jen“ o vlastní peníze, které poslali formou zálohy solární firmě (buď jen o část, pokud platí formou záloh nebo i klidně o celou částku za celé dílo). Což v případě, kdy zákazník nemá ani navezené komponenty na místo instalace, znamená, že zákazník může takovou investici rovnou celou odepsat.

Protože jak ukazují situace z minulosti – dokončit se podaří v případě insolvence jen zlomek zakázek. Je to chyba instalačních firem? Určitě částečně ano (mají mít rezervu, ale tu rezervu musí někde vytvořit, což se v prostředí, které je zcela netransparentní, dělá o to hůře).

Zástupci Fondu sice již častokrát v minulosti prohlašovali, že přechod z dotační podpory, na kterou si čeští občané zvykli, do situace, kdy je buď minimální žádná dotační podpora, by měl být pozvolný. Informace o dotačních programech by se měly sdílet transparentně, aby se tak docílili vyhnutí se skokovým startům nebo koncům jednotlivých dotačních programů. Vždy, když nějaký dotační program skončí, tak by se měla otevřít dotace jiná, která umožní instalačním firmám se během tohoto období zaměřit zase na jiný segment služeb/zákazníků nebo by se měl konec dotačního programu překrývat s jinou dotační výzvou, která bude mezitím stále v běhu atd. Ale praxe zatím ukazuje, že ze strany Fondu nastává přesný opak (žádné informace o průběhu čerpání, nulové informace o dalším směřování, termínech, podmínkách dotací) a situaci na trhu to příliš nepřispívá. V minulosti mohli všichni žadatelé i instalační alespoň u NZÚ nějak se zpožděním sledovat čerpání alokace (tedy cca mohli tušit, že se daný dotační program uzavře a odhadem kdy – což by byl krok správným směrem – letos se uzavření dozvěděl celý trh opět po staru – tedy ze dne na den). Protože v minulosti to znamenalo zahlcení Fondu (který by se takovým skokovým náporům vyhnul tím, že by opět nedával vědět vše na poslední chvíli a sám tak nezpůsoboval paniku na trhu a také – mohl by se na tyto starty i konce výzev personálně připravit – což se v podstatě moc efektivně neděje, protože tyto problémy jsou několik let v řadě a komunikace ze strany Fondu je tristní).

Takový přístup opravdu neumožňuje udržovat zdravý rozvoj tohoto odvětví.

Nejistota ohledně další budoucnosti programu je často opředena ze strany Fondu/státu hradbou mlčení (zda a kdy bude znovuotevřen dotační program NZÚ Light, jaké budou podmínky pro žadatele i výše alokace). Zatím úředníci ze Státního fondu životního prostředí zvolili taktiku, že lepší než dopředu jasně komunikovat, tak bude lepší nekomunikovat vůbec, protože to je snazší a znamená to méně práce pro samotné úředníky. Částečně za to může také fakt, že se mnoha ohledech česká na schválení rozpočtu, další kroky vlády apod. Tedy ani samotní úředníci neví, co se bude dít.

To vše v podstatě zamezuje tomu, aby se solární firmy mohly dále rozvíjet, adaptovat na vzniklou situaci nebo přetransformovat včas na jinou příbuznou činnost a zamezit tomu, aby neskončily v problémech s financemu nebo nedokončenými instalacemi.

Což vždy v první řadě odnesou samotní zákazníci.

Bohužel celá komunikace Fondu a likvanost státu vůči jednotlivým subjektům není zrovna transparentní a postrádá jasnou koncepci do budoucna, na kterou doplatí opět a jen zákazník.

Přitom by stačilo tak málo – jasně a transparentně komunikovat, co nastane, kdy, proč, jaké budou podmínky, na co se máme všichni připravit. Případně mít plán na to, co se bude dít, než bude schválený rozpočet, v jakým intencích se pojede do té doby a mít nějaký plán B.

Tato změna na trhu by měla dopad i na velkododavatele, kteří zásobují většinu instalačních firem. To by vedlo buď k tomu, že by se i velkododavatelé přeorientovali postupně na jiný byznys (což by nejspíše vedlo k tomu, že by byl na trhu nedostatek komponentů, nebo by komponenty skokově zdražily, aby se také velkododavatelský řetězec neocitnul v problémech).

Pro instalační firmy by to znamenalo tvrdší konkurenci a menší toleranci k chybám – rozhodovat by začal servis, reference, rychlost řešení reklamací a kvalita dokumentace, ne jen marketingová cena „od“.

Bez dotace by odpadla část zákazníků, kteří šli primárně po „příspěvku“.

Zůstali by ti, kteří chtějí řešit energii jako dlouhodobý provozní projekt – úsporu, stabilitu a částečnou nezávislost na síti. Ti by zaplatili přibližně stejnou nebo podobnou cenu za samotné komponenty jako před několika lety, protože ceny komponent šly za poslední 2 roky výrazně dolů. Ale již by museli celou investici zainvestovat sami z vlastních prostředků, což by vedlo k tomu, že by se přechod na čisté zdroje energie výrazně zpomalil nebo skoro úplně zastavil.

Ti, co by třeba chtěli fotovoltaiku, budou mít těžší rozhodování, protože již nebudou moci využívat vyplacení zálohy předem z dotace a tedy se opět sníží skokově množství zákazníků na již tak složitém trhu.

Na trhu by zůstalo sice méně firem ochotných fotovoltaiku instalovat, ale nižší poptávka by nejspíše vedla k tomu, že by zdražila jak samotná práce, případně by opět utrpěla kvalita práce (protože montážníků a firem se zkušenostma jednoduše na trhu bude výrazně méně), tak i samotné komponenty ze strany českých velkododavatelů by mohly podražit (nebudou již držet tak velké skladové zásoby, komponentů bude nedostatek – to je spíše méně pravděpodobný scénář, ale dlouhodobě i tato situace může nastat).

Navíc ze strany zákazníků zejména díky dotování ceny elektřiny, kterou plánuje současná vláda dotova,t bude menší motivace pořizovat si v roce 2026 jakékoliv opatření v rámci obnovitelných zdrojů, které by mohly vylevňovat náklady na energie. Jednoduše nebudou mít důvod, protože i bez vlastního přičinění a díky většímu záseku ze strany Vlády do rozpočtu zaplatí běžní spotřebitelé letos o něco méně za energie méně.

Přitom by se dalo této situace jednoduše předejít, kdyby stát a úředníci ze Státního fondu životního prostředí lépe plánovali další kroky a tyto informace začali konečně po dlouhých letech také transparentně komunikovat na veřejnost.

Tak jak je tomu běžné ve vyspělých státech a u fungujících státních institucí.