Nově přijatá legislativa umožňující rozvoj agrovoltaiky se stává vzorem nejen pro tuzemsko, ale i pro celou Visegrádskou skupinu. Tento krok mohl inspirovat i okolní státy k zavedení podobných opatření.

Solární panely na zemědělské půdě totiž nemusí nutně znamenat její jediné využití. Naopak, je možné efektivně kombinovat pěstování plodin s výrobou obnovitelné energie. I když řada států již dlouho čerpá výhody z agrovoltaiky, většina zemí ve střední Evropě postrádá potřebné právní nástroje.

Od června tohoto roku je Česká republika výjimkou. Nově přijatá legislativa umožňující rozvoj agrovoltaiky ukazuje, že i v tomto regionu jsou možné progresivní právní změny, které mohou inspirovat sousední země.

Odborná studie z organizace Ember ukazuje značný potenciál pro rozvoj agrovoltaiky ve střední Evropě, zejména v České republice, Maďarsku, Polsku a na Slovensku. Odhadujeme, že v těchto zemích by mohlo být instalováno až 180 GW agrovoltaiky – 39 GW nad plodinami, které potřebují částečný stín, jako bobuloviny, a dalších 141 GW ve formě vertikálních panelů mezi obilninami.

Tato dodatečná kapacita by mohla ročně generovat 191 TWh čisté elektřiny, což by pokrylo 68 % současné poptávky po elektřině v uvedených čtyřech zemích. Agrovoltaika v České republice by mohla přinést až 30 GW nového instalovaného výkonu.

Agrovoltaika jako staronový inovativní přístup

Agrovoltaika je technologie, která přináší výhody jak pro zemědělství, tak pro výrobu energie.

Nejedná se však o žádnou novinku.

Koncept agrovoltaiky se začal objevovat v roce 1981, kdy německý fyzik Adolf Goetzberger a jeho kolega Armin Zastrow poprvé představili myšlenku kombinování zemědělství a výroby solární energie. Navrhli, že by bylo možné instalovat fotovoltaické panely nad zemědělskou půdou tak, aby se plodiny mohly dále pěstovat a zároveň využívat energii získanou z panelů.

Ačkoli tento koncept existuje již několik desetiletí, jeho praktická realizace a rozvoj začaly růst až v posledních letech díky technologickým pokrokům a rostoucí poptávce po obnovitelných zdrojích energie. Kromě toho rostoucí tlak na ochranu půdy a potřeba udržitelné produkce potravin a energie vedly k výraznějšímu zájmu o agrovoltaiku, zejména v poslední dekádě.

Agrovoltaika je nyní považována za inovativní přístup, který nejen optimalizuje využití zemědělské půdy, ale také pomáhá řešit klimatické výzvy spojené s potravinovou a energetickou bezpečností.

U agrovoltaiky jsou solární panely jsou v těchto projektech strategicky umístěny tak, aby neomezovaly pěstování plodin. Buď se instalují nad plodinami, které využívají částečný stín, jako například bobule, nebo mezi řádky plodin, což umožňuje pokračovat v používání zemědělské techniky. Agrovoltaika navíc poskytuje ochranu proti extrémnímu slunečnímu záření a nepříznivým povětrnostním vlivům, jako jsou krupobití, a zlepšuje efektivitu využívání vody, což může pomoci udržet stabilní výnosy během suchých období.

Výzkumy z Evropy i dalších částí světa prokázaly, že agrovoltaické systémy mohou zvýšit výnosy plodin, například u ovoce nebo bobulovin až o 16 %. U plodin citlivějších na stín, jako je pšenice, snižují vertikálně umístěné panely se širokými rozestupy ztráty výnosů na méně než 20 %.

Příjmy z prodeje elektřiny v rámci agrovoltaiky výrazně převyšují případné snížení výnosů z plodin, jako je pšenice. Další poslední studie z Polska ukazuje, že kombinace výroby solární energie a pěstování plodin může přinést roční zisk až 1 268 eur na hektar.

Tento přístup představuje výrazný rozdíl oproti tradičnímu pěstování pšenice, které se v roce 2024 očekává jako ztrátové. S ohledem na stále se zhoršující podmínky zemědělské produkce vlivem klimatických změn se agrovoltaika jeví jako klíčová příležitost, jak nejen zachovat výnosy z plodin, ale především stabilizovat příjmy zemědělců díky výrobě obnovitelné energie. Tento model může pomoci čelit ekonomickým výzvám, kterým zemědělci čelí, a zároveň přispět k udržitelné energetické produkci.

Zemědělci jsou agrovoltaice otevření také

Stále více zemědělců vyjadřuje podporu zavedení agrovoltaických systémů na svých pozemcích. Podle studie EMBER z Německa, kde se tato technologie osvědčila po několika úspěšných projektech, je více než 70 % tamních zemědělců připraveno tuto technologii využít.

V České republice již probíhá několik pilotních projektů, které spojují pěstování plodin s výrobou solární energie. Jedním z příkladů je projekt v Litomyšli, kde se pod horizontálně umístěnými poloprůhlednými solárními panely testuje pěstování malin a dalších plodin. Tyto panely umožňují částečný průchod slunečního světla, což vytváří ideální podmínky pro rostliny, které potřebují stín, a zároveň chrání před nepříznivými vlivy počasí, jako jsou silné srážky.

Pilotní projekty agrovoltaiky v České republice ukazují, že spojení solární energie s ochranou zemědělských plodin před extrémními povětrnostními podmínkami představuje efektivní alternativu k tradičním metodám, jako jsou ochranné sítě. Technologie využívající poloprůhledné solární panely, které poskytují stín a zároveň chrání plodiny před silnými srážkami či nadměrným slunečním zářením, se jeví jako slibný nástroj pro udržitelné zemědělství.

Dvouleté testování v Okrasných školkách v Litomyšli potvrzuje velký potenciál tohoto přístupu. Přesto však zůstává jednou z hlavních výzev zajištění prodeje vyrobené elektřiny za konkurenceschopné ceny, což je klíčové pro dosažení ekonomické návratnosti těchto investic a širšího využití agrovoltaických technologií.

Druhým příkladem využití agrovoltaiky je projekt v Hodoníně, který byl zahájen v květnu 2024 na ploše 2000 m², revitalizované po těžbě ropy. Na tomto pozemku bylo vysazeno 1500 sazenic odrůd Ryzlink rýnský a Donauriesling s rozestupy 2 × 0,6 m. První výsledky ukazují, že fotovoltaické panely nemají negativní vliv na růst sazenic ve srovnání s vinicemi mimo fotovoltaické instalace. Technologie umožňuje i běžné využití zemědělské techniky pro přípravu půdy mezi sazenicemi.

Klíčovým aspektem při výstavbě fotovoltaických systémů je zabránit nadměrnému zhutnění půdy stavebními stroji. Panely musí být navíc instalovány tak, aby odváděly vodu do zatravněného meziřadí, což zabraňuje půdní erozi a zajišťuje zdravý růst vinic. Tento projekt demonstruje, že kombinace pěstování révy a solární energie může být efektivním řešením pro zemědělství i energetiku.

I u agrovoltaiky je nutná znatelná úprava legislativy

Chybějící harmonizovaná definice agrovoltaiky na úrovni EU znamená, že jednotlivé členské státy mají odpovědnost za vytvoření jasných pravidel a právních předpisů v této oblasti. Státy musí zajistit, aby zemědělská půda i po instalaci agrovoltaických systémů nadále splňovala podmínky pro získávání zemědělských dotací v rámci společné zemědělské politiky EU.

Pro usnadnění rozvoje agrovoltaiky bude potřeba zefektivnit územní plánování, zjednodušit procesy pro získání povolení a připojení k síti. Klíčovou otázkou zůstává ochrana půdy před erozí a poškozením během instalace a provozu systému, a také to, aby po demontáži fotovoltaických panelů zůstala půda nepoškozená a připravená k dalšímu zemědělskému využití.

Nedávno schválená novela v České republice potvrzuje, že potřebné regulační změny jsou ve střední Evropě možné. Český přístup k agrovoltaice slouží jako příklad toho, jak lze efektivně podpořit realizaci projektů bez zbytečné byrokracie a zároveň minimalizovat negativní dopady na zúčastněné strany. Nová definice agrovoltaiky, přijatá v květnu 2024, umožňuje výrobu solární energie na zemědělské půdě, aniž by bylo nutné ji vyjímat ze zemědělského půdního fondu.

Agrovoltaika umožňuje instalaci solárních panelů přímo na zemědělské půdě, aniž by bylo potřeba měnit územní plán, což by jinak mohlo být složité a časově náročné. Představte si, že máte pole, kde pěstujete plodiny, a chcete tam umístit solární panely. Díky agrovoltaice můžete tyto panely nainstalovat nad plodiny nebo mezi nimi, aniž byste museli půdu vyjmout z kategorie zemědělské půdy nebo žádat o speciální povolení. Tím pádem se dá půda využít jak pro pěstování, tak pro výrobu solární energie, což je oboustranně výhodné.

Nicméně, současná legislativa stále vylučuje agrovoltaické systémy mezi obilninami a travními porosty, což značně omezuje jejich potenciální rozšíření, a to až o 96 %.

Navzdory tomu představuje tato novela důležitý krok kupředu, který ukazuje, že inovativní přístup k agrovoltaice je realizovatelný i ve střední Evropě. Ostatní země v regionu tak nemusí hledat inspiraci zrovna daleko. Stačí, když se pokusí inspirovat u nás v ČR.